Úterý, Duben 24

Vědci vytvoří analog Země z osmi tun tekutého sodíku

Žádná teorie moderní vědy zatím zcela nevysvětlila, jak vzniká magnetické pole naší planety (ani žádné jiné). Podle dosavadních dohadů pohyb roztavené kovové směsi ve vnějších vrstvách zemského jádra vytváří elektrické proudy, indukující magnetické pole. Čím jsou však způsobeny tyto pohyby samotné?

Expiremntální zařízení a jejich umístění v hale výzkumného ústavu Helmholtz Zentrum Dresden Rossendorf. (Zdroj: HZDR.de)

Zemská magnetosféra a obecně magnetická pole planet v sobě skrývají mnoho záhad, které vědci nedokáží vysvětlit žádnými teoretickými konstrukcemi, a dává velký prostor pro bádání. Zatím bylo objeveno několik efektů, naznačujících, jak by takové planetární dynamo mohlo produkovat magnetické pole, a některé z nich souvisejí s vlastnostmi roztavených kovů v jádru Země. Jde však jen o dohady a teorie, přímé praktické důkazy zůstávají hudbou budoucnosti.

Němečtí vědci v Drážďanech hledají odpovědi na otázky cestou vytvoření „mini-Země“ v laboratorních podmínkách. Tento model pod názvem DRESDYN (DREsden Sodium facility for DYNamo) představuje dvoumetrový válec, instalovaný pod určitým úhlem ke svislé ose a naplněný tekutým sodíkem. Rotuje kolem vlastní osy rychlostí deset otáček za sekundu, navíc další rotace probíhá v podstavci, na kterém je nainstalován, otáčí se jednou za vteřinu.  

S tímto válcem, jehož pohyb imituje komplikovanou rotaci naší planety kolem různých os, se badatelé pokusí zjistit, jak různé typy pohybu ovlivňují efekt dynama. Takové pokusy již byly uskutečněny dříve s tím rozdílem, že experimentální nádoba byla šestkrát menší a jako médium byla použita voda, nikoliv tekutý kov. Ačkoliv šlo o podmínky velmi vzdálené těm, které teoreticky panují v nitru Země, výzkumníci přece jen objevili některé zvláštnosti v rotaci a míchání vody, které mohou vést ke vzniku magnetického pole v případě použití vodivější tekutiny, jako je tekutý sodík.

Odlišností experimentálního uspořádání DRESDYN od jiných pokusů v oblasti hydroelektrodynamiky je skutečnost, že v něm nejsou zapojeny žádné externí míchací přístroje, které pohybují tekutinou. Z hlediska modelování zemských podmínek je proto tento experiment čistší a jeho výsledky budou nejspíš mnohem hodnověrnější. Spuštění pokusu je naplánováno na rok 2020. Stojí rovněž za zmínku, že pokusy s tekutými kovy mají potenciální praktická uplatnění, jedním z nich je skladování elektrické energie ze zdrojů s proměnlivým výkonem (např. z větrných elektráren).  

Zdroj: Atomic-energy.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *