Čtvrtek, Prosinec 13

iHned: ČEZ hledá cestu k riskantní stavbě nových jaderných bloků za nejméně 200 miliard. Začíná tvrdá bitva politiků a akcionářů

Energetickou skupinu ČEZ čeká v nadcházejících týdnech přetahovaná s politiky a akcionáři, na jejímž konci může být rozdělení největšího tuzemského výrobce elektřiny. Po letech průtahů se tak možná otevře cesta ke stavbě nových jaderných elektráren za nejméně 200 miliard korun. Rizika ale ponesou daňoví poplatníci.

Plánované umístění dvojice nových bloků v JE Dukovany. (Zdroj: ČEZ)

Tento měsíc má vláda ustavit expertní skupinu, která posoudí varianty, jak by se dala firma přeměnit, aby mohla postavit nové jaderné bloky. Po stavbě nových zdrojů volá stát, protože chce nahradit dosluhující uhelné elektrárny a také přes 30 let staré jaderné reaktory v první tuzemské nukleární elektrárně v Dukovanech. Tam výroba skončí asi po roce 2035.

Problémem však je, že stát v ČEZ vlastní jen necelých 70 procent − zbytek mají tisíce dalších akcionářů, včetně mezinárodních investorů a fondů. Těm se do miliardových jaderných investic s nejistým výsledkem nechce − stavby srovnatelných reaktorů ve Velké Británii, USA nebo Finsku se zpožďují o několik let a jejich rozpočty rostou. Posouzení ekonomické výhodnosti navíc komplikuje nejistý výhled na budoucí ceny elektřiny a čím dál levnější výroba z obnovitelných zdrojů, tedy hlavně větru a slunce. Rizikem bude i politický postoj sousedů, zejména Německa a Rakouska.

„Bylo by dobré si přiznat, že pokud stát vidí ve výstavbě nového jaderného bloku předmět strategického významu, nemůže riziko případné ekonomické ztráty násilně přenášet na komerční subjekt, kterým ČEZ v současnosti stále je,“ říká Jiří Gavor, zakladatel ENA, poradenské firmy, která spolupracuje s většinou evropských energetik včetně ČEZ nebo Innogy. „Jestli je investice do jádra riziková či ne, to neurčuje stát ani jeho energetická koncepce. Určují to finanční a kapitálové trhy − a v tomto směru je jejich postoj naprosto jasný.“

Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž upozorňuje, že žádná zvažovaná varianta není bez rizika. „Jakékoliv plánování takto dopředu zahrnuje řadu nejistot a lze se opírat pouze o pravděpodobnosti, jakými cestami se bude vývoj ubírat. Není to o pravdě a nepravdě,“ řekl HN.

Účast na jaderném projektu označila jako hlavní riziko pro hodnotu akcií ČEZ únorová analýza od Citibank, a například varšavský obchodník s cennými papíry BZ WBK dokonce minulý měsíc snížil na ČEZ své doporučení a klientům radí akcie prodávat.

 

Do roku 2040 skončí polovina elektráren na uhlí

Na konci ledna představil ČEZ členům parlamentního hospodářského výboru varianty financování, které vytvořil expertní tým tvořený odborníky uvnitř firmy, právními odborníky a různými poradci včetně investiční banky JPMorgan. Podle tohoto dokumentu podporuje vedení firmy v čele s generálním ředitelem Danielem Benešem variantu takzvané transformace, tedy rozdělení firmy po vzoru německých energetik na dvě části, kde původní byznys s klasickými a jadernými elektrárnami by plně vlastnil stát. Tím by stát mohl výstavbu nových reaktorů snáze prosadit. Vedle toho se pracuje ještě se dvěma dalšími variantami − že by nové reaktory stavěla dceřiná firma ČEZ a stát by na projekt dal garance, nebo by si stavbu vzala na starost zvláštní projektová společnost, jejímž jediným vlastníkem by nakonec byl opět stát. „Ve všech posuzovaných investorských modelech je nutná buď významná přímá, nebo nepřímá − formou garančního mechanismu − účast státu,“ uvádí dokument.

Podle ČEZ je argumentem pro stavbu nových reaktorů fakt, že do roku 2040 skončí životnost více než poloviny elektráren na hnědé uhlí, jež firma provozuje. Česko tak přijde v těchto zdrojích o více než tři tisíce megawatt instalovaného elektrického výkonu (MWe), jde například o elektrárny v Prunéřově a Tušimicích. V roce 2035 také skončí již jednou prodloužená životnost čtyř reaktorů v Dukovanech, s celkovým výkonem 2000 MWe. Celkem tedy budou odstavena zařízení s výkonem, který v současnosti představuje téměř polovinu instalovaného výkonu firmy. ČEZ zajišťuje asi dvě třetiny výroby tuzemské elektřiny.

Pro náhradu odstavených elektráren připadají podle ČEZ v úvahu tlakovodní reaktory, které mohou získat licenci v EU. Jde o reaktory takzvané generace III+ s výkonem od 1000 MWe až do 1700 MWe. Ministerstvo průmyslu a Státní výbor pro jadernou energetiku už předběžně oslovily výrobce těchto reaktorů. Podle mluvčího ČEZ projevilo zájem šest firem − ruský Rosatom, americký Westinghouse, čínská skupina CGN, jihokorejská KHNP, francouzsko-japonské konsorcium ATMEA a francouzská Électricité de France (EDF, někdejší Areva).

Schválená Státní energetická koncepce a Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky počítají s výstavbou jednoho bloku v Dukovanech, následně pak v Temelíně. Poté je tu možnost ještě postavit další bloky v každé z těchto lokalit.

Elektrárna Tušimice. (Zdroj: ČEZ)

 

Transformace po vzoru Německa

Rozdělení energetických firem proběhlo v uplynulých letech v Evropě a Spojených státech už několikrát. Příkladem pro ČEZ jsou transformace, kterými před dvěma lety prošly E.ON a RWE, největší energetické firmy v sousedním Německu. Zde šlo hlavně o reakci na rozdílný vývoj jednotlivých směrů v energetice: roste význam obnovitelných zdrojů, které v řadě zemí podporuje stát, zatímco tradiční výrobu komplikují nízké ceny elektřiny, systém emisních povolenek a nejistá budoucnost jaderných elektráren. Ty například Berlín plánuje úplně uzavřít do roku 2022. Konkrétně v Německu dopadla na tradiční elektrárenský byznys státní strategie prosazující obnovitelné zdroje, například s pomocí dotací nebo přednostním přístupem do rozvodné sítě.

V případě dělení společnosti E.ON se v roce 2016 vydělila samostatná firma Uniper, která převzala energetiku na fosilní paliva, hydroelektrárny a mezinárodní obchod s elektřinou, zatímco původní firmě zůstaly větrné a solární elektrárny, přenosová soustava a služby v oblasti úspor energie. Šlo o to, aby E.ON nemusel dělat kompromisy při financování protichůdných energetických projektů a aby každá z rozdělených částí byla flexibilnější a mohla se stát v dané oblasti lídrem.

Podle zdrojů HN preferuje vedení ČEZ model rozdělení, kterým prošlo RWE. Firma před dvěma roky také oddělila část energetiky z obnovitelných zdrojů, přenosové sítě a obchod do samostatné společnosti Innogy. Poté prodala desetinový podíl v této nové firmě investorům přes burzu. Smyslem operace bylo opět vymanit alespoň část firmy ze zátěže, již v budoucnosti přinese například odstavení a zakonzervování německých reaktorů. Tento měsíc E.ON oznámil, že se s RWE domluvil na koupi Innogy v komplikované transakci za 20 miliard eur, která zahrnuje výměnu různých aktiv. Ve výsledku by RWE vlastnilo většinu obnovitelných zdrojů v Německu.

Stávající bloky JE Dukovany. (Zdroj: ČEZ)

 

Jak nenaštvat drobné akcionáře

V Česku je rozdělení ČEZ motivováno především snahou umožnit nejistou stavbu nových jaderných reaktorů, aniž by projekt napadali rozzlobení menšinoví akcionáři. Případné rozdělení největší obchodované firmy na pražské burze v hodnotě asi 270 miliard korun by bylo transakcí, jež na tuzemském trhu nemá obdoby.

Podle managementem preferované varianty by v původní společnosti, kterou by v budoucnosti plně vlastnil stát, zůstala tradiční výroba elektřiny − uhelné, plynové a velké vodní elektrárny, obě tuzemské jaderné elektrárny, těžební společnost Severočeské doly a Trading ČEZ, který zajišťuje obchod s elektřinou na trhu.

Do nové firmy by přešly obnovitelné zdroje − tedy hlavně elektrárny na slunce a vítr −, pak také rozvodné sítě (takzvaná distribuce) a nová divize ČEZ ESCO, jež nabízí firmám služby v oblasti nové energetiky a úspor. Kromě ESCO by tato část obsahovala převážně ty části firmy, které jsou regulované státem.

I v Česku by dělení mohlo probíhat za pomoci akciového trhu. V nové firmě by stát měl zpočátku 51 procent, pak by svůj podíl prodával na trhu a snížil ho až na 25 procent. To by mu pořád zanechalo vliv ve formě blokační menšiny. Ve „starém ČEZ“, který by obsahoval jaderné elektrárny, by vlastnil 100 procent.

Tato varianta má podle již zmiňovaného dokumentu ČEZ několik pozitivních dopadů. Stát by na jedné straně získal postupným prodejem svého podílu v nové firmě desítky miliard korun. Tím, že by se vyřešily nejistoty ohledně výstavby jaderných elektráren a rizika spojená s uhelnou energetikou, mohla by se zvýšit hodnota původního celku až o 65 miliard korun.

Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller řekl HN, že dělení ČEZ, pokud by se mělo uskutečnit, může výstavbu nových jaderných bloků urychlit, nebo naopak zkomplikovat. „Dnes ještě neznáme detaily, mechanismus a harmonogram provedení eventuální restrukturalizace ČEZ, nebyla provedena odborná oponentura tohoto návrhu a ani nevíme, jaký je názor státu na danou věc.“

Vizualizace dvou nových bloků v JE Temelín. (Zdroj: ČEZ)

 

Investoři proti jádru

Nejhlasitějším odpůrcem účasti stávajícího ČEZ na výstavbě nových reaktorů je Michal Šnobr, poradce finanční skupiny J&T pro energetiku, který sdružuje akcionáře mající ve firmě dohromady více než jedno procento. Podle něj je stavba nových jaderných reaktorů technologicky mimořádně složitá, drahá a riziková hlavně kvůli zpožděním a prodražování. Nejkřiklavějším příkladem tohoto druhu je projekt Hinkley Point, první jaderná elektrárna ve Velké Británii od roku 1995. Podle deníku Guardian jde v současnosti o nejdražší jadernou elektrárnu na světě. Projekt byl poprvé oznámen před čtyřmi dekádami a od té doby se vleče a prodražuje kvůli technickým problémům a odporu ekonomů, odborníků i části politiků. Dnes se očekává spuštění mezi lety 2025 a 2027. Náklady na dva reaktory o kapacitě 1630 MWe vzrostly na více než 20 miliard liber (581 miliard korun), více než dvojnásobek původního rozpočtu.

„Dlouhý časový horizont investice v kombinaci s finanční a technologickou náročností dělají takový projekt velmi rizikový i pro velké a ekonomicky silné energetické mocnosti. Pořád nechápu tu obrovskou sebedůvěru českých politiků, že právě ekonomicky malé, relativně slabé Česko bude v této oblasti školit celý vyspělý svět,“ říká Šnobr. „Zkušenosti navíc ukazují, že postavit reaktory bez velkých problémů v rámci EU vedené Německem jen tak nepůjde.“ Podle Šnobra se cena nového reaktoru s kapacitou například 1200 MWe může vyšplhat i na 250 až 300 miliard korun.

Šnobr není sám, kdo se bojí, že by se v Česku projekt nezvládl včas a v rámci původního rozpočtu. Bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl si dokonce myslí, že by projekt z tohoto důvodu neměl vůbec stavět stát. „Stát není schopen po třech měsících odstranit billboardy u dálnice ani postavit Pražský okruh. Nemůžeme očekávat, že bude schopen postavit jadernou elektrárnu. To je iluze,“ řekl Míl pro Český rozhlas Plus. Podle Míla by ČEZ měl jít cestou menších reaktorů, jejichž postupnou stavbu by pak přizpůsoboval situaci na trhu. Mluvčí ČEZ Kříž ale namítá, že se nyní zatím nikde malé či střední reaktory nestaví a na tuto technologii zatím chybí licence.

Z dodavatelů větších tlakovodních reaktorů je oproti tomu možné vybírat a existuje celkem šest firem, které se stavbou mají zkušenosti. „Konkurence a zkušenosti jsou základem pro získání dobré nabídky a kvalitního projektu,“ tvrdí Kříž. S tímto názorem souhlasí i vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller: „Rizika neúspěchu výstavby a uvedení do provozu bloků s tlakovodními reaktory o výkonu 1000 MWe jsou dnes ve srovnání s malými reaktory poměrně malá, protože jde o technologii nám velice známou. Máme s ní dlouhodobé provozní i licenční zkušenosti, máme i legislativu. U malých modulárních reaktorů tomu tak ještě není.“

ČEZ očekává debatu nad jednotlivými variantami financování v průběhu dubna, kdy své plány představí vládní komisi, jejíž sestavení avizoval premiér Babiš. Ačkoliv investoři na akciovém trhu zatím čekají na detaily, svítá jim naděje, že na ně náklady jaderné megastavby nedopadnou. I to mohl být důvod (kromě rostoucích cen elektřiny), proč akcie ČEZ vystoupaly na začátku února na úroveň kolem 530 korun, nejvyšší za více než dva roky. Dnes stojí kolem 508 korun.

Podle únorové analýzy Citibank by obě části rozdělené firmy mohly mít v součtu větší hodnotu, než má nerozdělená firma nyní. Analytik Patrie Tomáš Sýkora si také myslí, že vznik samostatné firmy by mohl přilákat „nové investory, kteří o uhelný ČEZ dříve neměli příliš zájem“. Na druhou stranu by rozdělením firma nejspíš vypadla z klíčových indexů MSCI, podle kterých investuje velká část globálních fondů. To by mohlo akcie dočasně oslabit.

O dělení firmy ale budou rozhodovat politici. Šnobr z J&T a pod ním sdružení akcionáři se mezitím dožadují více informací a volají po mimořádné valné hromadě, případně chtějí své námitky zařadit jako body na nadcházející řádnou valnou hromadu. Mluvčí Kříž řekl, že žádná taková žádost vedení ČEZ zatím nepřišla.

Zdroj: iHned.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.