Středa, Květen 23

Euro: Komentář: Konec levné elektřiny

Masivní odstavování uhelných elektráren zvedne v Evropě cenu energie. Neměli bychom si namlouvat, že Česko se může vydat proti proudu.

Britská černouhelná elektrárna Eggborough vlastněná EPH, která bude v září 2018 uzavřena. (Zdroj: Selby.gov.uk)

Chcete nejprve tu dobrou, nebo špatnou zprávu? Špatná je, že ceny elektrické energie poletí v příštím desetiletí vzhůru. Tedy aspoň část určovaná vývojem na trhu. Oproti současné hodnotě nejméně o polovinu, ale pokud se k tomu přidá růst cen plynu, může to být i více. Další složky ceny elektřiny mohou zdražit také, pokud se regulační úřad rozhodne pro zásadní reformu distribučních tarifů. Ale to je na jiné povídání.

Osm evropských zemí se rozhodlo skoncovat se spalováním uhlí v elektrárnách. Další státy – včetně Slovenska – o stejném zásahu uvažují. K tomu musíme přičíst fakt, že Němci, Belgičané a zřejmě i Švýcaři odstraní z energetiky jaderné elektrárny. Další uhelné bloky budou muset skončit kvůli neplnění emisních limitů a to se už týká i Česka.

Tak razantní odstavování uhelných a jaderných elektráren, které dosud představovaly základ energetiky, téměř jistě zvedne ceny energie. Platí totiž jednoduché pravidlo, že tržní cena elektřiny v konkrétní chvíli odpovídá nákladům na výrobu v nejdražší spuštěné elektrárně. Pokud politické zásahy vyřadí z provozu nákladově výhodné jaderné a uhelné bloky, budou muset jejich práci zastat dražší zdroje. Zejména plynové.

A teď ta dobrá zpráva. Po odstavení uhelných kotlů se nám bude lépe dýchat, délka i kvalita života vzroste. Tlak na rozvrácení klimatu na planetě se aspoň zmírní. Emise škodí i na lokální úrovni. Z práva na dýchatelný vzduch se stává další ze základních lidských práv. Evropská komise si v minulém týdnu pozvala „na kobereček“ zástupce Česka a dalších 18 členských zemí, které mají s kvalitou ovzduší největší problém.

 

Něco za něco

S výrobou elektřiny je to podobné jako se šunkovým salámem. Když uberete maso a přidáte semletou mouku se sójou, tak snížíte cenu, ale chutnat vám to nebude. Spalování uhlí ve velkém sice snižuje tržní cenu elektřiny, ale jen díky nedokonalosti trhu. Ten totiž neumí do ceny řádně započítat negativní dopady na lidské zdraví. Je to výměnný obchod. Za levnější elektřinu platíme tím, že si zkracujeme život dýcháním jemného prachu, rtuti, benzo(a)pyrenu a bůhví čeho ještě.

Polští ekologové nedávno sestavili pozoruhodnou mapu zamoření Evropy karcinogenním benzo(a)pyrenem. Aspoň ve stručnosti: Na uhlí závislé Polsko má červenou barvu, protože je tímto neřádem doslova zamořené. Česko a Slovensko mají o něco světlejší barvy, východní Německo a Rakousko jsou žluté, západ Evropy téměř celý zelený.

Dopady na zdraví není těžké dohledat. Konkrétně my Češi se v průměru dožíváme kratšího věku než obyvatelé Chile a Kostariky. Tedy zemí, kde je nižší životní úroveň než u nás. Stále visí ve vzduchu otázka, proč pálíme tolik uhlí a jednu šestinu vyrobené elektřiny vyvážíme. Před pěti a více lety to byl aspoň dobrý byznys pro ČEZ a další výrobce; dnes už ani to neplatí.

 

Chyba za stovky miliard

Závěr by měl být optimistický. Na konci roku 2030 skončí vyplácení přehnaně vysokých provozních dotací pro fotovoltaické elektrárny z let solárního boomu. Poté by náklady firem i domácností na elektřinu mohly opět klesnout.

Má to však jednu podmínku – nesmíme stejnou chybu udělat znovu. Při nastavování pravidel pro další obnovitelné zdroje, ale i nové jaderné bloky by se vláda měla držet pravidla „dvakrát měř a jednou řež“. Chybné rozhodnutí zde totiž mívá cenu stovek miliard.

Zdroj: Euro.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *