Úterý, Leden 16

OSEL: Možné scénáře a rizika vývoje elektroenergetiky v Česku

V následujícím období se před českou elektroenergetikou objevuje několik závažných rizik a lze vidět několik možných scénářů, ze kterých se jeden nakonec realizuje. Jaký to bude, závisí na místních podmínkách i situaci a trendech v našem okolí i celé Evropě. Česko má sice schválenou svou energetickou koncepci, ale za dva roky od její aktualizace se pro její realizaci téměř nic neudělalo. Je tak dobré si možná rizika a scénáře podrobněji rozebrat.

Jaderná elektrárna Dukovany. (Zdroj: ČEZ)

Současný stav naší elektroenergetiky

V předchozích částech cyklu byly rozebrány možnosti jednotlivých nízkoemisních zdrojů (větrných, jaderných a fotovoltaických) a různých cestách, které se dají pro přechod k nízkoemisní elektroenergetice využít. Nyní se podívejme na situaci v české elektroenergetice. V současné době je největší část elektřiny vyrobena v elektrárnách na domácí hnědé uhlí, ty dodávají téměř 50 %. K tomu přidají nějaké procento plynové bloky a fosilní zdroje tak zajišťují o pár procent více než 50 %. Dalším zdrojem jsou jaderné bloky v elektrárnách Temelín a Dukovany, které dodávají okolo 35 %. Zbývající část přidávají obnovitelné zdroje.

Česká republika je nyní čistým vývozcem elektřiny s dostatečnými rezervami výroby i výkonu. Zároveň svou robustní sítí pomáhá zajišťovat transport elektřiny ze severu Evropy na jih a udržovat stabilitu v našem regionu. U elektřiny jsou značně omezené možnosti ukládání, proto je potřeba v každé době pokrývat potřebný výkon. U něho dochází k dosti značným denním i sezonním změnám v rozsahu zhruba mezi 5,5 až 10,5 GW. Menší výkon je potřeba o víkendech a svátcích a také noc potřebu sníží. Nižší výkon je požadován v létě a vysoký naopak v zimě. V současné době je k dispozici v uhelných blocích něco přes 10 GW, v plynových zhruba 2 GW a v jaderných přes 4 GW. Vodní a přečerpávací mají dohromady 2 GW. To pokrývá potřeby i se značnou rezervou. V posledních letech byla netto výroba 80 TWh a vývoz okolo 13 TWh, tedy zhruba 16 %.

První zlom okolo roku 2022

Česká republika bohužel nevyužila svou výhodu robustní energetiky z minula a připravenosti k stavbě nízkoemisních zdrojů. Dlouhým odkládáním potřebných kroků se dostala do situace, kdy se to může stát problémem. Velká část našich elektráren je už pokročilejšího věku, čerpá se tak hlavně z toho, co se vybudovalo dříve. Jen u části uhelných bloků byla provedena ekologizace na takové úrovní, aby splňovaly kritéria pro provoz přes rok 2022. Tato kritéria například nesplňuje i elektrárna Počerady. Před tímto rokem tak postupně může dojít u uhelných zdrojů k odstavení až 40 % výkonu. V tomto případě už přestaneme být vývozcem elektřiny a může nastat problém s pokrýváním sezónních špiček.

Situace by neznamenala příliš velký problém, kdyby podobný proces neproběhl v té době i u našich sousedů. Pro uhelné zdroje totiž platí společná evropská pravidla. V Německu dojde k uzavření všech jaderných elektráren a také řady uhelných zdrojů. Uhelné zdroje se odstavily nebo se vyřadí i v celé řadě dalších evropských zemí. Všude po Evropě panovalo v posledních letech období útlumu výstavby zdrojů jiných, než obnovitelných, závislých na počasí. Po roce 2022 tak sice budou přebytky produkce v době, kdy intenzivně fouká a svítí, ale pravděpodobně bude problém dovézt elektřinu například v době zimní inverze, kdy bude v Evropě vysoká spotřeba elektřiny a nebude foukat a svítit.

Rok 2022 už je hodně blízko a Česko by se na toto období mělo už nyní začít připravovat, aby je bez újmy překonalo. Do té doby se těžko postaví nějaké velké bloky. Nelze také očekávat masivnější instalaci inteligentních prvků, které by umožnilo masivnější regulaci na straně spotřebitele. Bylo by však velmi dobré co nejefektněji využít současný systém HDO. Co lze stihnout, je vybudování určitého množství decentralizovaných menších zdrojů a určité zlepšení schopnosti regulace sítě.

Celý text najdete na webu OSEL.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *