Sobota, Listopad 18

Rusko urychlilo výrobu reaktoru pro jaderný ledoborec

Ruská společnost Zio-Podolsk dokončila jednu z nejkomplexnějších výrobních operací na hlavě reaktoru určeného pro jaderný ledoborec Sibiř. Při této výrobní operaci poprvé využila novou metodu, díky které bylo možné zredukovat čas na vytvoření otvorů v reaktoru ze 150 dní na pouhých 36 dní. Ledoborec Sibiř je druhým ze tří plavidel vyráběných v rámci projektu Project 22220. Ledoborec bude poháněn reaktory RITM-200, přičemž bude schopen prolamovat ledy o tloušťce až tří metrů. Hlavním úkolem nových jaderných ledoborců bude doprovod nákladních lodí v Severním ledovém oceánu. Zbylé dva ledoborce se jmenují Arktika a Ural.

Hlava reaktoru určená pro jaderný ledoborec Sibiř (zdroj: World Nuclear News)

Prvním jaderným ledoborcem nové generace, kterého Rusko postavilo, je jaderný ledoborec Arktika, který byl na vodu spuštěn v Baltických loděnicích nacházejících se v Petrohradu v červnu minulého roku. Společnost Atomflot provozující ruské jaderné ledoborce uvedla, že očekává, že ledoborec do komerčního provozu vstoupí v polovině roku 2019. Ledoborce Sibiř a Ural pak mají být zprovozněny v letech 2020 a 2021.

Společnost Zio-Podolsk, která je dceřinou firmou ruské státní jaderné korporace Rosatom, dne 2. dubna letošního roku uvedla, že při výrobě reaktoru pro ledoborec Sibiř použila poprvé novou technologii na vytvoření otvorů v reaktorové nádobě. Nástroj, který pro vytvoření děr společnost použila, je nová vrtací souprava s vyměnitelnými kazetami s břitovými destičkami s karbidovými hroty, přičemž řezná část zahajující vrt je vyrobena z rychlořezné oceli, uvedla firma.

Společnost zároveň poznamenala, že reaktory RITM-200 mají energeticky účinné integrované uspořádaní, které umožnilo umístění hlavního vybavení přímo do jaderné jednotky díky čemuž je pohonná část o polovinu lehčí, o 25 MWe výkonnější a jedenapůlkrát kompaktnější než pohonná jednotka jaderných ledoborců třídy KLT. Díky tomu mají nové jaderné ledoborce lepší technické charakteristiky, a to hlavně v ohledu rychlosti, kterou mohou prolamovat led, uvedla firma. Jaderné reaktory RITM-200 mají předpokládanou životnost 40 let, přičemž výměna paliva na nich bude probíhat jednou za 7 let, dodala společnost.

Tisková agentura Sputnik dne 29. března letošního roku uvedla, že ledoborec Arktika bude Rosatomu předán v květnu roku 2019. Vasillij Osmakov, náměstek ruského ministra obchodu a průmyslu, uvedl, že harmonogram výstavby ledoborce Arktika byl posunut především z důvodu prvního nasazení nové inovativní technologie a rovněž kvůli problémům s ekonomickými sankcemi západních zemí, které již byly podle něj plně vyřešeny.

V lednu roku 2013 společnost Rosatom vypsala tendr na výstavbu dalších dvou ledoborců v rámci Projektu 22220 a v květnu roku 2014 byl podepsán kontrakt na výstavbu plavidla Sibiř se společností United Shipbuilding Corporation (USC). V srpnu stejného roku ruský jaderný regulační úřad Rostechnadzor udělil Baltickým loděnicím licenci k instalaci reaktoru RITM-200 od společnosti OKBM Afrikantov do pilotního ledoborce nové generace. Kýl ledoborce Arktika byl založen v listopadu roku 2013, ledoborec Sibiř se začal stavět v květnu roku 2015.

Prvním jaderným ledoborcem na světě byl Lenin s výtlakem 20 000 tun, který byl provozován 30 let – mezi lety 1959 a 1989, přičemž v roce 1970 podstoupil výměnu reaktorů. Následně Sovětský svaz začal s výstavbou série větších jaderných ledoborců Arktika, které byly zprovozňovány od roku 1970. Ledoborce z této série měly výtlak 23 500 tun, přičemž poháněny byly dvojící reaktorů OK-900 o tepelném výkonu 171 MWt, které poskytovaly lodním šroubům výkon 54 MWe. Tyto ledoborce byly využívány v hlubokých arktických vodách. Ledoborec Arktika bylo první hladinové plavidlo, které v roce 1977 dosáhlo severního pólu. Sedmý a největší ledoborec třídy Arktika – 50 Let Pobedy – vstoupil do komerčního provozu v roce 2007. Jedná se o 160 metrů dlouhé a 20 metrů široké plavidlo o výtlaku 25 800 tun, které je navrženo na prolamování ledu o tloušťce až 2,8 metru.

Pro mělké vody jako jsou ústí řek, byly navrženy a vyrobeny dva jaderné ledoborce třídy Tajmir o výtlaku 18 260 tun. Samotná plavidla byla vyrobena ve Finsku, reaktory o výkonu 35 MWe pak byly osazeny v Rusku. Oba ledoborce jsou postaveny v souladu s mezinárodními bezpečnostními standardy pro jaderná plavidla. Na vodu byly spuštěny v roce 1989.

Univerzální ledoborce třetí generace LK-60, z nichž Arktika je prvním zástupcem, mají proměnný ponor (8,55 – 10,5 metru), široký trup (34 metrů) a výtlak od 25 450 tun až po 33 540 tun v závislosti na napuštění balastních nádrží. Ledoborce jsou navrženy na prolamování ledu o tloušťce až tři metry.

V srpnu roku 2012 společnost USC vyhrála kontrakt na výstavbu prvního jaderného ledoborce nové generace LK-60 poháněného dvojicí reaktorů RITM-200 o výkonu 2x 175 MWt. Prostřednictvím dvou turbogenerátorů se na tři lodní šrouby dostává výkon 60 MWe.

V plánu je již další –  ještě větší – třída jaderných ledoborců s názvem LK-110 s elektrickým výkonem 110 MWe a výtlakem 55 600 tun. Ledoborce této třídy mají být schopny prolomit ledy o tloušťce až 4,5 metru. Prvním zástupcem této třídy by měl být ledoborec Leader.

Zdroj: World Nuclear News

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *