Sobota, Srpen 18

Konference NERS 2015 se zabývala udržením kvality know-how a konkurenceschopnosti v jaderné energetice

V pražském Kaiserštejnském paláci proběhla již 8. výroční konference NERS 2015. Letošním tématem této jediné české ryze jaderné konference bylo udržování českého know-how v jaderném průmyslu a energetice. Z vystoupení jednotlivých prezentujících bylo zřejmé, že k jeho vytrácení již pomalu dochází a že k udržení kvality a zkušeností našich odborníků nebudou stačit pouze zahraniční projekty.

DSC_0317_o_1024
Zdeněk Šíma z Rosatom Central Europe prezetnoval zapojení českých firem do projektů jaderných elektráren, které staví Rosatom. (Foto Atominfo.cz)

Vytrácením know-how českého jaderného průmyslu je důležité se zabývat z důvodu dokumentů nedávno přijatých českou vládou: aktualizace Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v ČR. Oba berou jadernou energetiku v dlouhodobém horizontu jako nedílnou součást české energetiky. Naše jaderná minulost i budoucnost byla a je úspěšná, a aby byla úspěšná i budoucnost, s níž zmíněné dokumenty počítají, je nutné udržet kvalitu know-how domácích firem. Jak se to ale daří?

 

Pohled vlády

Úvodní prezentace patřily představitelům Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří se věnovali modelu výběru technologie pro nové české jaderné bloky. Ministr Jan Mládek uvedl, že se jako lepší volba ukazuje přímá volba strategického partnera. Znamenalo by to, že v rámci přípravy výstavby nových jaderných bloků bychom měli zvolit vhodného strategického partnera, který by nebyl pouze dodavatelem technologie, ale vedli bychom s ním také diskuzi o tom, jak zapojí české firmy, jak se chce na projektu podílet, jak chce sdílet rizika a jak zajistí dokončení projektu včas. Nutno podotknout, že lokalizaci dodávek nelze podle pravidel Evropské unie požadovat v rámci veřejné soutěže.

Moderátor dopolední sekce Václav Dostál, akademický pracovník Ústavu energetiky Fakulty strojní ČVUT, v úvodu sdělil svůj názor na udržování českého know-how v jaderném průmyslu a energetice. Osobně si myslí, že název konference přichází pozdě, protože své jaderné know-how již pomalu ztrácíme.

 

Průběh přípravy výstavby nových jaderných bloků

Co se týče harmonogramu výstavby nových bloků v Dukovanech, hovoří se o celkem 17 až 22 letech, přičemž samotná výstavba zabere jen 5 až 7 let. Podstatnou většinu času tedy budou tvořit povolovací řízení, jejichž trvání je v Česku extrémně dlouhé ve srovnání s jinými zeměmi. 17leté přípravné období skutečně nemá obdoby, a pokud legislativa neprojde úpravou, bude velice obtížné projekty realizovat. Petr Závodský z útvaru Výstavba nových jaderných elektráren společnosti ČEZ dokonce k trvání přípravy uvedl, že 17 let považuje za velice optimistický scénář a 22 let vidí jako realistický, když vše půjde dobře.

Ilustroval to i na příkladu průběhu získávání územních rozhodnutí. Samotnému rozhodování o podané žádosti totiž předchází rozhodování o tom, který úřad je kompetentní se k ní vyjádřit. Toto rozhodování častokrát mnohonásobně převyšuje správní lhůty pro rozhodnutí určené zákonem.

Dále popsal průběh přípravy výstavby nových bloků. Probíhá paralelně v obou lokalitách v rozsahu dvou bloků s tím, že bude postaven alespoň jeden v každé lokalitě. Za tímto účelem byly z ČEZu vyčleněny dceřiné společnosti. Tento přístup je univerzální a nebude představovat překážky pro přijetí libovolné z cest zmíněných ve Státní energetické koncepci. Rozšíření projektu na druhý blok tak bude snadné, protože veškeré žádosti budou vyřízeny již při řešení prvního bloku a také nebudou omezeny použitelné finanční modely.

 

Jak financovat?

Ty jsou obvyklým tématem diskuze o nových jaderných blocích v Česku. Ministr Mládek a Lenka Kovačovská, ředitelka Odboru strategie a mezinárodní spolupráce v energetice MPO. Již to bylo několikrát probíráno (např. na loňském NERSu), takže jen stručně.

Britské Contracts for Difference byly českou vládou odmítnuty, takže s nimi prozatím počítat nemůžeme. Finská mankala (sdružení významných budoucích odběratelů elektřiny z nové elektrárny) je dobré v případě dlouhodobých dohod, dnes ale existuje velmi málo podniků, které mají na 20 let dopředu jasnou spotřebu. Použitelnosti v českých poměrech ubírá i to, že podle současných scénářů by nové bloky nebyly spuštěny dříve než za oněch 20 let. Maďarský model označil ministr Mládek za politicko-umělecké dílo a nemyslí si, že by to byla česká vláda za současných podmínek schopna vyjednat obdobně. A situace ve Francii je Česku blízká jen přibližně, neboť zde nový blok staví velká státní firma a ČEZ není čistě státní firmou.

Nezbývá než doufat, že si vláda uvědomí strategický význam energetické soběstačnosti a nebude se opakovat situace z Kalifornie, kde došlo k rozpadu sítě jen proto, že země byla energeticky zabezpečena dobře a nebyl tedy důvod k investicím do energetiky.

 

Řešením je zahraničí

Jisté náznaky o podpoře jaderné energetiky jsou v české vládě vidět, ale i tak současné plány znamenají katastrofu pro český jaderný průmysl. Žádná firma není schopna garantovat to, že za 15 let začne vyrábět komponenty pro nové české jaderné bloky. Pro překlenutí tohoto období je tedy zásadní účast na výstavbě jaderných elektráren v zahraničí.

V dalším bloku bylo slovo uděleno zástupcům dodavatelů, kteří se účastnili původního tendru na rozšíření Temelína. Pavel Janík z Westinghouse mluvil o diverzifikaci dodávek jaderné paliva na Ukrajině, Jean-Andre Barbosa se zaměřil na nakládání s radioaktivními odpady ve Francii a Zdeněk Šíma z Rosatom Central Europe se zabýval dlouhodobým provozem jaderných bloků (zkušenostem z ruských JE), výstavbou nových bloků, zkušenostem Rosatomu s různými finančními modely a zapojení českého průmyslu do projektů Rosatomu a do potenciálních nových bloků v Česku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.