Pátek, Srpen 23

Americký experimentální množivý reaktor EBR-II byl zalit betonem

Hlavní dodavatel jaderných likvidačních služeb amerického ministerstva energetiky, ústav Idaho, pohřbil do betonu starý jaderný reaktor a zpracoval zbývající sodíkové chladivo. Úkoly splnil 6 měsíců před plánovaným termínem a bez překročení rozpočtu.

450px-EBRII_1
Experimentální reaktor EBR-II (zdroj: wikipedia.org)

Společnost CH2M-WG, Idaho, LLC (CWI) dne 30. června uvedla, že pracovní skupiny v rámci projektu dekontaminace a likvidace objektu nedávno dokončily odlití 2 600 metrů krychlových betonu do suterénu budovy experimentálního množivého reaktoru Experimental Breeder Reactor-II (EBR-II), čímž vyplnily veškeré prázdné prostory a reaktor tak účinně pohřbily.

Před tím pracovníci také odebrali a zpracovali poslední zbytky sodíkového chladiva z devíti tepelných výměníků reaktoru. Tyto tepelné výměníky sloužily k ochlazení tekutého kovu a vytvoření páry pro turbínu, která vyráběla za provozu reaktoru elektrickou energii.

Experimentální reaktor EBR-II byl základem amerického programu Integral Fast Reactor (IFR) program. Americká akademie věd (National Academy of Sciences) výzkum budoucích typů jaderných reaktorů považovala za nejvyšší národní prioritu. V rámci projektu byl vyvíjen plně integrovaný komplex s elektrometalurgickou výrobnou paliva (využívající tzv. pyroprocessing) a rychlým jaderným reaktorem. Reaktor mohl pracovat i jako množivý.

Reaktor EBR-II byl uveden do provozu v roce 1961 na místě bývalých laboratoří Argonne National Laboratory-West site. Nyní je tato lokalita známá jako Materials and Fuels Complex (materiálový a palivový komplex). Výstupní výkon reaktoru činil 62 MWe, přičemž v pozdějších fázích provozu zásoboval elektřinou i další zařízení ve zdejší lokalitě. Hlavním úkolem reaktoru bylo testování materiálů a konstrukčních konceptů na zvýšení bezpečnosti reaktorů. Program kulminoval v roce 1986 testem konceptu rychlého reaktoru s integrovanou koncepcí a inherentní bezpečností (inherentní bezpečnost vylučuje určité typy havárií reaktoru již z principu – pozn. redakce).

Laboratoře Argonne tehdy uvedly, že tyto testy demonstrovaly bezpečné odstavení a zchlazení reaktoru bez zásahu operátora při simulované ztrátě energie pro chlazení.

V roce 1994 byl reaktor vyřazen z provozu, přičemž jaderné palivo bylo vyjmuto z aktivní zóny reaktoru a přesunuto do meziskladu jaderného paliva ve stejné lokalitě, kde bylo bezpečně uloženo.

Americké ministerstvo nechalo reaktor zalít betonem namísto jeho vyjmutí, kvůli ochraně pracovníků před průmyslovými a radiologickými riziky, uvedla společnost CWI. Tlaková nádoba reaktoru byla betonem zalita již před dvěma lety, nyní pracovníci pod kontraktem společnosti CWI dokončili zalití zbývajících částí zařízení.

Dokončení projektu před termínem a v rámci rozpočtu otevřelo pracovníkům dveře pro další dodatečné práce, řekla společnost CWI. Americké ministerstvo energetiky tak nedávno schválilo využití ušetřených peněz z projektu dekontaminace a likvidace na přípravu demolice budovy se sodíkovým bojlerem.

Nakonec bude odstraněna i velká betonová kopule, která reaktor EBR II obklopuje a vystavěna bude nová několik desítek centimetrů tlustá betonová konstrukce, která přikryje i zbývající budovy komplexu.

Tříletý projekt dekontaminace a likvidace v hodnotě 730 milionů dolarů, který je financován přes úřad životního prostředí amerického ministerstva energetiky, se zaměřuje na snížení krátkodobých rizik a ochranu podzemní zásobny vody Snake River Plain Aquifer.

Hlavními cíli programu Integral Fast Reactor IFR, jehož byl reaktor EBR-II hlavní součástí, bylo: demonstrovat integrovanou konstrukci reaktorů; demonstrovat vylepšené nakládání s vysoce aktivním jaderným odpadem za pomocí recyklace všech aktinidů tak, že ve vysoce aktivním jaderném odpadu zbyly pouze štěpné produkty; a využití všechny potenciální energie uranového paliva namísto pouhého 1 %, jak tomu bylo do té doby. Všechny tyto cíle byly splněny, avšak projekt byl v roce 1994 zrušen ještě před tím, než mohla být řádně vyhodnocena recyklace neptunia a americia. Při prvním nasazení jaderného paliva v projektu IFR v roce 1986 se dosáhlo 19% vyhoření (pro srovnání, v klasických energetických reaktorech se dosahuje 3-4% vyhoření), přičemž cílem bylo dosáhnout 22 %.

V roce 1994 kongres pod vedením Clintonovy administrativy uzavřel reaktor EBR-II, čímž vrátil vývoj palivového cyklu rychlých reaktorů o velký krok nazpět. V roce 2001 zaúkolovalo americké ministerstvo energetiky, jako součást plánu pro vývoj reaktorů IV. Generace, 242 členný tým vědců z ministerstva energetiky, UC Berkeley, MIT, Stanfordu, ANL, LLNL, Toshiby, Westinghouse, Duke, EPRI, a dalších institucí, aby vyhodnotil 19 nejlepších reaktorových designů, přičemž v potaz měl brát celkem 27 kritérií. Program IFR se v jejich studii vydané v dubnu 2002 umístil na prvním místě.

Zatímco reaktor EBR-II je v současné době likvidován, samotný program IFR se nyní obnovuje jako součást iniciativy Advanced Fuel Cycle Initiative. Navrhnut byl i reaktor EBR-III, avšak jeho vývoj nebyl realizován.

Společnost CWI se sestává ze společnosti CH2MHill a korporace URS Corporation, která má na starosti vyčištění lokality amerického ministerstva energetiky Idaho Site.

Zdroj: World Nuclear News

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..