Čtvrtek, Červen 22

Daneš Burket: Vláda by měla energetickou bezpečnost jakožto státní zájem podpořit i hmotně

burket_turbina_up
Daneš Burket, absolvent FJFI ČVUT v Praze, bývalý vedoucí technolog na JE Dukovany, prezident České nukleární společnosti, člen Vědecké rady při FJFI ČVUT a ředitel sekce Technická podpora společnosti ČEZ.

Na začátek už trochu klasická otázka, asi tušíte co po Vás budu chtít, ale mohl byste stručně okomentovat zrušení tendru na dostavbu Temelína, v čem byl zakopaný pes? A co se musí změnit, aby další tendr nedopadl stejně?

V téhle souvislosti vždy říkám to, co řekl před časem tehdejší ministr Kalousek, který o výstavbě nového jaderného bloku prohlásil: „Je to ekonomický nesmysl, ale je to strategický zájem státu,“ což je absurdní pravda. Tyto dvě věty říkají na Vaši otázku úplně všechno.

Studie proveditelnosti byla provedena, když byly ceny elektřiny 55 euro za MWh, dnes jsou méně než 35 euro za MWh, možná 33 euro za MWh. Už z toho je evidentní, že situace na trhu se změnila a ceny elektřiny dramaticky klesly a dnes se zkrátka zdá, že bez vnější podpory státu nebo nějaké garance státu je to obrovské riziko ČEZu.

A jak by podle Vás mohl vypadat možný scénář podpory státu na dostavbu jaderné elektrárny?

To, co je dnes navrhováno, je tzv. contract for difference. Tohoto modelu se snaží dosáhnout Britové v případě elektrárny Hinkley Point. Funguje tak, že je stanovena nějaká cena elektřiny a v případě, že výkupní cena bude nižší než ta dohodnutá, tak stát zadotuje provozovateli tu dohodnutou cenu a v případě že bude vyšší, tak půjde zisk do kapsy státu. Je to jistá forma férové dotace. Pokud stát deklaruje, že je jeho strategický zájem zajištění energetické bezpečnosti a nakonec energetická bezpečnost je jeden z klíčových faktorů bezpečnosti státu, což navíc deklaruje v návrhu státní energetické koncepce, tak potom tu podporu musí vyjádřit i nějak hmotně. Což by mohlo být právě pomocí contract for difference, ale bohužel to vláda před časem zamítla. Na druhou stranu chápu důvody vlády. Je to obrovský závazek na hrozně dlouhou dobu, ale ČEZ se do takhle velké investice pustit zkrátka nemůže.

Hypoteticky kdyby se nějaký ten tendr vypsal, myslíte si, že by se mohly účastnit i takové exotické země jako Jižní Korea, o které se v poslední době hodně mluví?

Myslím si, že jeden z těch jihokorejských projektů byl původně i v hledáčku jako potencionální dodavatel. Nejsou to jenom ti tři, kteří se dostali do finále tendru (konsorcium MIR, Westinghouse a Areva). Dneska už by se tu možná našel i čínský dodavatel, který má design vlastní, byť okopírovaný. Na druhou stranu pravda je ta, že v tom tendru bylo omezení, že chceme tlakovodní typ reaktoru, protože s ním máme dlouholeté zkušenosti v České Republice a představa toho, že by se tu vybudoval třeba varný reaktor, je z tohoto pohledu…

Nemyslitelná?

… no, ne, nemyslitelná. Ale znamenalo by to přeškolování personálu, všichni jsou tady zvyklí na klasický tlakovodní reaktor, všichni s ním mají zkušenosti. Možná to bylo jisté omezení, které vedlo k tomu, že nakonec se uvažovalo pouze o těchto třech dodavatelích.

A pokud by stát nemohl garantovat výkupní cenu, mohla by u nás nastat podobná situace jako v Maďarsku, kde stavbu elektrárny financuje samotný Rosatom?

Tak to je jeden z možných modelů. Buďto tu výstavbu vezme organizačně na svá bedra sám stát a zřídil by pro to nějakou státní organizaci, nebo výstavbu zainvestuje nějaký soukromý investor, třeba i zahraniční. Těch modelů je několik jak z pohledu financování, tak vlastnictví i způsobu provozování. Nakonec není ve světě nic neobvyklého, že někdo investuje do výstavby a někdo jiný pak bloky provozuje.

A jak byste si Vy představoval ten ideální scénář?

Tak ideální scénář by byl, kdyby ceny elektřiny byly 60 euro za MWh a mohl být investorem ČEZ a nemusel by se obávat toho, že návratnost bude někde v oblacích. Zase bych se vrátil k tomu, co jsem říkal na začátku. Pokud opravdu platí a já o tom nepochybuji, že je strategickým zájmem státu energetická bezpečnost, tak by to měl stát nějakým způsobem podpořit. Pokud jsme realisté a řekneme, že ceny se v nejbližší době nějak dramaticky nezvýší, tak potom je podle mě nejférovější řešení contract for difference. Ukáže se už docela brzo, jestli se podaří Britům prosadit contract for difference, protože ho obhajují před evropskou komisí, jestli to není forma nedovolené podpory. Uvidíme, třeba se pak i u nás změní postoj vlády vůči tomuto typu contractu.

Bavili jsme se tu o Státní energetické koncepci, co byste očekával, že by v ní mělo být?

Z pohledu náplně jsem s ní nikdy neměl problém, a řekněme si otevřeně, že od roku 2004 jsem už viděl asi 4 návrhy nebo modifikace Státní energetické koncepce. Na druhou stranu je třeba říct, že v každé bylo deklarováno, že jádro je v podmínkách České Republiky důležitý zdroj, se kterým se počítá.

Otázkou spíše než její obsah je její vymahatelnost a na kolik ji budou politici i v budoucnu brát vážně. To znamená, že pokud se v energetické koncepci něco deklaruje, např. že v roce 2035 chceme 2000 nebo 2500 nových megawatt jaderných, tak by stát měl udělat všechno pro to, aby státní energetická koncepce byla naplněna. Aby to nebyl jenom kus papíru a nějaká politická deklarace, ale aby stát udělal skutečně všechno pro její naplnění.

A to se v minulých letech dělo nebo nedělo?

V podstatě než se stihly udělat kroky k jejímu naplnění, tak byla vždycky změněna. Ale bohužel si asi můžeme říct, že moc nebyla naplněna.

Když se vrátíme zpět k tendrům, tak se nemůžu nezeptat: potřebuje Česká Republika nový jaderný zdroj nebo vůbec nějaký nový zdroj energie?

Aktuálně ne, ale pokud nechceme jít cestou plynových elektráren. ČEZ jednu sice postavil, ale nespustil ji, protože se nevyplatí kvůli tomu, že za dobu výstavby ceny plynu vzrostly a ceny elektřiny klesly na polovinu. Uhlí je nedostatek, už i pro stávající zdroje má ČEZ problém zajistit uhlí. Obnovitelné zdroje mají takový potenciál, jaký mají, takže jádro je objektivně v podmínkách České Republiky jediná možná volba. Vidíme, že včetně přípravy licencování, výstavby až po uvedení do provozu to trvá 15 a možná i víc let. Teď nový zdroj možná nepotřebujeme, ale ve chvíli, kdy bude potřeba, už bude pozdě na to, abychom začali stavět.

Evropská Unie chce ušetřit 20 % elektrické energie. Myslíte, že je vůbec reálné u nás v Čechách snižovat spotřebu elektrické energie o jednu pětinu?

To je skvělá otázka, když si vezmeme, že víc než 70 % spotřeby elektřiny je v průmyslu, stavebnictví, obchodu a službách. Pořád sledujeme, jestli průmysl roste nebo neroste, takže pokud chceme, aby průmysl rostl, tak těžko budeme hledat úspory v průmyslu, ve stavebnictví nebo v obchodu a službách, takže jediný potenciál úspory je v domácnostech a ty tvoří 20 %. Z těch 20 % jsou tři čtvrtiny na vytápění a ohřev vody. Potom asi vidím jaký ten náš potenciál úspor je, když bychom přestali používat televize a svítit, tak domácnosti jsou schopny ušetřit řekněme 1 nebo 2 % z celkové spotřeby v České Republice.

A kde tedy myslíte, že chce EU sehnat těch 20 % úspor?

Musím říct otevřeně, že z mého pohledu to jsou politické proklamace bez nějakého reálného základu. Říct se dá ledacos, můžu říct, že ušetřím 100 %, ale měl bych taky říct ten druhý bod: jak to uspořím. Bohužel jsem to do teď neslyšel a z této jednoduché úvahy, kterou jsme si řekli, je evidentní, že bez omezení průmyslové výroby to nejde a to určitě nikdo z nás nechce. Takže můžeme se bavit o úsporách v řádu jednotek procent, ale ne v řádu dvaceti.

Vraťme se ještě k tomu tendru. Myslíte, že je pravděpodobnější výstavba nových bloků v Temelíně, nebo v Dukovanech?

Domnívám se, že obě varianty jsou dnes rovnocenné. Je to hlavně o ekonomickém vyhodnocení, jestli se zkrátka více vyplatí jediný velký blok v Temelíně, nebo dokonce dva velké boky v Temelíně, nebo jeden menší blok v Dukovanech. O tom bude rozhodovat čistě ekonomika. Objektivní fakt je ten, že lokalita Temelín je v dnešní době lépe připravená. Na druhou stranu je pravda, že pokud by nebyl postaven nový blok v Dukovanech, tak v případě že by nedošlo k prodloužení životnosti za rok 2035, by v tomto roce byla dukovanská lokalita mrtvá a měli bychom pouze jednu jadernou lokalitu. To z pohledu koncentrace velkého instalovaného výkonu do jedné lokality asi také není úplně dobře kvůli zatížení přenosové soustavy. Z tohoto pohledu se jeví jako výhodnější varianta jednoho bloku v Dukovanech, ale nechtěl bych nějak předjímat. Nechal bych to odborníkům na ekonomické hodnocení, a ne jenom ekonomické, ale i hodnocení z pohledu stability přenosové soustavy.

Jak dobře, nebo jak špatně je na tom český jaderný průmysl? Můžeme ještě velkou část výstavby jaderné elektrárny zprostředkovat sami?

Určitě už na tom nejsme, tak jako v 70. letech, kdy jsme dokázali jadernou elektrárnu postavit celou, ale zase na tom nejsme tak špatně, abychom říkali, že tady žádný český jaderný průmysl nebo dodavatelská sféra není. Myslím si, že pokud pomineme velké komponenty, které se nedají začít vyrábět ze dne na den, tak pokud by byla poptávka, začaly by se menší komponenty vyrábět. Věřím, že český jaderný průmysl, který dneska možná skomírá, by se hodně rychle reinkarnoval. To know-how tady pořád ještě je, takže bych v tomhle ohledu byl vcelku optimista. Samozřejmě pokud se přešlapuje s výstavbou už deset let na místě, tak je logické, že firmy nemohou držet výrobní kapacity. V případě, že by dostavba dostala reálné obrysy, tak minimálně pro menší komponenty nebo systémy kontroly řízení by se tady určitě našla spousta firem, která by byla schopná je dodávat buď sama, nebo jako subdodávky nějakých větších dodavatelů.

Kdybychom vzali v úvahu katastrofální scénář, že se nebude stavět ani na Temelíně, ani v Dukovanech, kam potom bude směřovat energetika v Čechách?

Pořád věřím, že tenhle scénář je nepravděpodobný a nechtěl bych jím ani strašit, protože snad máme proboha v České Republice nějaký pud sebezáchovy. I kdybychom na krásno řekli, že se staneme závislí na dovozu, tak vtip je v tom, že už není v podstatě odkud dovážet. Němci sami ve svých smělých plánech říkají, že 20 % elektřiny ušetří, 25 % dovezou a 20 % nahradí obnovitelnými zdroji. Z Polska se nedá dovážet, tam mají problém v tom, že ty jejich uhelné elektrárny jsou v dost špatném stavu, takže spíš budou řešit stejný problém s dodávkou.

Polsko už snad také trochu směřuje k jádru.

Protože mu taky nic jiného nezbývá.

A co Německo, myslíte, že opravdu dodrží slib a odstaví všechny jaderné elektrárny? Je to vůbec možné z hlediska přenosové soustavy, nezpůsobí tím vážné nestability v síti?

Když mi někdo dá tuto otázku, vždy si vzpomenu na to, jak jsem kdysi byl na elektrárně Isar. To bylo v době, kdy ekologičtí aktivisté zastavili přepravu vyhořelého paliva do centrálního úložiště v Gorlebenu. Tenkrát jsme na té elektrárně byli a byl tam ten jeden kontejner s vyhořelým palivem naložený na železniční vlečce, který už nemohl odjet. Ptali jsme se, co s tím budou dělat, jak dlouho jsou schopni palivo skladovat na elektrárně, než jim začnou problémy. Tenkrát nám ředitel elektrárny řekl: „My tady máme dost místa na dvě volební období,“ a to říká všechno. Myslím si, že udělat politické rozhodnutí o odstavení elektrárny je vcelku snadné, ale je otázka, jak dlouho to Němci vydrží. Už dneska se zvedají protesty, nejdříve se zvedaly z průmyslu, že rostou ceny elektřiny, za čas se začnou zvedat protesty z domácností. Ve chvíli, kdy dojde k nějakým nestabilitám v soustavě nebo blackoutům, k čemuž musí časem nevyhnutelně dojít, tak za tři čtyři možná pět let budou Němci postaveni tváří v tvář realitě. Nezbude jim než tohle rozhodnutí přehodnotit, protože si asi skutečně objektivně nedokážu představit, že by ten výpadek byli schopní nahradit úsporami a dovozem.

Tak popřejme jak české, tak německé energetice, ať jde tou správnou a bezpečnou cestou a moc Vám děkuji za rozhovor! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *