Neděle, Říjen 20

V Sibiři staví první malý reaktor na rychlých neutronech

Schéma BRESTu. 1 - aktivní zóna, 2 - vyvíječ páry, 3 - čerpadlo, 4 - zavážecí stroj, 5 - reaktorová šachta, 6 - systém pro chlazení reaktoru v případě odstávky nebo havárie. Zdroj: Atomic-energy.ru
Schéma BRESTu. 1 – aktivní zóna, 2 – vyvíječ páry, 3 – čerpadlo, 4 – zavážecí stroj, 5 – reaktorová šachta, 6 – systém pro chlazení reaktoru v případě odstávky nebo havárie. Zdroj: Atomic-energy.ru

14.10.2012 – Na Sibiřském chemickém kombinátě (SCC) nacházejícím se v ruské Tomské oblasti bude v blízké budoucnosti vybudován experimentální malý jaderný reaktor na rychlých neutronech chlazený olovem. Pokud bude projekt úspěšný, tak by se tato malá jednotka typu BREST-300 mohla stát první v nové vlně ruských reaktorů na rychlých neutronech.

Na oficiální návštěvě konané na konci září podepsal státní jaderný podnik Rosatom s představiteli Tomské oblasti dohodu, podle níž dojde na určeném místě k výstavbě demonstrační jednotky BREST-300 spolu se zařízením na výrobu potřebného paliva, které se skládá ze zahuštěných nitridů uranu a plutonia. Náklady byly stanoveny na 25 miliard rublů (805 milionů amerických dolarů) za 300 MW reaktor a 17 miliard rublů (540 milionů US dolarů) za výrobnu paliva.

Rusové již rychlý reaktor k výrobě energie používají, jde o zástupce série BN, který se nachází v Bělojarsku (více o něm zde). Jeden takový reaktor je navíc ve výstavbě a na několika dalších místech je výstavba naplánována. Architektura BREST je však považována za nástupce série BN a 300 MW jednotka v SCC by mohla být předstupněm pro 1200 MW verzi určenou ke komerční produkci energie. Vývojářský program je součástí Federálního programu pro pokročilé jaderné technologie 2010-2020 (Advanced Nuclear Technologies Federal Program 2010-2020), který usiluje o využití rychlých reaktorů k recyklaci vyhořelého jaderného paliva a efektivnějšímu hospodaření s uranem.

BREST (rus. быстрый реактор со свинцовым теплоносителем) je zkratka, která poněkud překvapivě znamená „olovem chlazený rychlý reaktor“. Jeho jádro může měřit okolo 2,3 metru v průměru a 1,1 metrů na výšku a obsahovat 16 tun paliva. Palivo by mělo být v bloku měněno každoročně, přičemž každý palivový článek by měl v aktivní zóně reaktoru strávit celkem pět let. Teplota chladicího olova by se měla pohybovat okolo 540°C, provozní životnost reaktoru pak kolem 60 let. Reaktor vyznačující se vysokou účinností až 43 % bude primárně poskytovat 700 MW tepla, které bude převáděno na 300 MW elektrické energie. Návrh reaktoru společnost NIKIET hodlá dokončit v roce 2014, stavba je naplánována na roky 2016 až 2020.

Jedním z obecných cílů dohody podepsané minulý měsíc je zvyšovat „vědecký, technický a výrobní potenciál“ SCC z hlediska jaderných technologií a podpořit tak mj. „ekonomický, sociální a kulturní rozvoj ‚uzavřeného města ‚“. Vylepšení v SCC povedou k dodatečným příjmům z daní, jejichž část obohatí rozpočet Tomské oblasti.

Pozn. Atominfo.cz: pro mladší generaci patrně stojí za zmínku, co vlastně znamená „uzavřené město“. Za časů socialismu v SSSR existovala řada měst a obcí s omezeným přístupem. Jejich poloha byla často utajována, obyvatelé měli zákaz mluvit o svém bydlišti. Nejčastěji šlo o vojenské základny, výzkumná střediska (například vývoj jaderných a chemických zbraní, kosmický výzkum) a strategické objekty (například radarové stanice). Omezení týkající se pohybu obyvatel a utajení byla vyrovnávána vyššími platy a lepším zásobováním (bylo v nich často k dostání deficitní zboží). Po rozpadu SSSR a prudkém poklesu poptávky po vojenské technice a výzkumu se některá z nich začala potýkat s vážnými problémy – vzdálená všem metropolím, často založená pro obsluhu jedné velké továrny, nepředstavují v kapitalistickém světě příliš lákavé místo k žití. Většina zákazů a nařízení byla zrušena, seznam takových měst je dostupný na internetu (ačkoliv v některých stále platí omezení přístupu, především pro cizince). Právě Seversk, kde se nachází Sibiřský chemický kombinát, ale představuje výjimku – stotisícové město je celé oploceno ostnatým drátem a každý, kdo do něj přijíždí, musí projít kontrolou na zvláštním stanovišti.

Kromě plánovaného reaktoru už v současné době SCC provozuje zařízení pro obohacování uranu s roční kapacitou 3 milionů separačních jednotek, které je schopné zužitkovat uran pocházející z recyklace. Pro uspokojení všech ruských potřeb je toto zařízení doplněno továrnou na MOX (mixed-oxide) palivo a budovaným závodem pro úpravu uranu, jehož provoz by měl být zahájen po roce 2016. Rosatom prohlásil, že v následujících osmi letech hodlá v SCC investovat až 100 miliard rublů (3,2 miliard US dolarů).

Zdroj: World Nuclear News (původní článek zde)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..