Pondělí, Září 23

Proběhl první průzkum vnitřního ozáření lidí v okolí Fukušimy, dávky jsou malé

Japonský pár (podle zdroje Sašiko a Masao) v Minamisomě s Geigerovým počítačem, říjen 2011. Zdroj: lepoint.fr
Japonský pár (podle zdroje Sašiko a Masao) v Minamisomě s Geigerovým počítačem, říjen 2011. Zdroj: lepoint.fr

Podle prvního průzkumu vnitřního ozáření vykazují lidé žijící poblíž Fukušimy v pobřežním městě Minamisoma nízkou míru kontaminace radionuklidy, z čehož lze usoudit, že nebyli vystaveni velké dávce vnitřní radiace. S jistotou to však nelze říct, proto budou i nadále sledováni.

Pobřežní město Minamisoma leží 23 kilometrů severně od fukušimské jaderné elektrárny Dajiči. V březnu 2011 utrpělo vážné rány. První z nich byla způsobena vlnou tsunami, která zabila 1500 z celkových 70 000 obyvatel. Druhá pak přišla spolu s jadernou havárií na elektrárně , kvůli které velké množství lidí město dobrovolně opustilo . Ti, kteří zůstali, měli omezit svůj pobyt mimo budovy a měli být připraveni k okamžité evakuaci, kdyby k ní přišel příkaz. Po šesti měsících byly povoleny návštěvy během dne i v části města, která byla v dvacetikilometrové evakuační zóně.

V srpnu roku 2011 zbyla ve městě asi polovina jeho původních obyvatel. Vědci z Tokijské univerzity pod vedením Masaharu Tsubokury si vyžádali 9498 dobrovolníků a měřili koncentraci radioaktivního cesia v jejích tělech . Potom z těchto měření odhadovali dávku vnitřního ozáření, které mohli být vystaveni . Mezi 26. zářím 2011 a 31. březnem 2012 proběhly průzkumy na přítomnost radioaktivních izotopů cesia-134 a cesia-137, od kterých bylo odečteno přírodní pozadí (které je mimochodem v Japonsku relativně vysoké).

Cesium bylo nalezeno pouze u 34,6% dobrovolníků. U dětí dosahovala aktivita cesia v těle (o metodách měření radioaktivity a používaných jednotkách více zde) od 2,8 do 57,9 becquerel na kilogram. V případě dospělých zjistili vědci izotopy u 37,8% zkoumaných osob, a to v množstvích 2,3 až 196,5 becquerel na kilogram. Podle vědců může být statisticky významný rozdíl v kontaminaci dětí oproti dospělým způsoben větší opatrností v příjmu potravy, odlišnostmi metabolismu a různou měrou pobytu venku.

Vědci při výzkumu zohlednili průběh havárie a vycházeli z odhadu, že lidé krátce po nehodě vdechli a přijali ve vodě a stravě značné množství cesia, a vypočítali odhadovanou dávku radiace, kterou z něj budou dostávat během dalších desetiletí (cesium se v těle hromadí a neuniká). V případě všech dobrovolníků až na jednoho to dělalo méně než 1 milisievert. Výjimka představovala 1,07 milisievertů.

Tato čísla se dají dobře porovnat s celosvětovým průměrem přírodního radiačního pozadí, které dosahuje 2,4 milisievertů za rok (nutno ovšem říct, že podle regionů se značně liší). Současná dávka z prostředí v Minamisomě je 2,9 milisievertů. Podle kritérií vlády pro normální osídlení území zasažených nehodou ve Fukušimě nesmí dávka překročit 20 milisievertů za rok.

Vědci upozornili, že není možné zjistit, zda jsou naměřené kontaminace způsobené dlouhodobým ozařováním s nízkou intenzitou, nebo výrazným poklesem původně vysokých hodnot (což je u měření menších dávek vždy problém)

Tsubokura v dopise pro časopis americké lékařské asociace (Journal of the American Medical Association) uvedl , že podle jeho informací šlo o první měření vnitřního ozáření cesiem po fukušimské nehodě. Zakončil jej slovy: „Nebyl nalezen žádný případ akutních zdravotních problémů“. Zhodnocení dlouhodobého vlivu radiace ovšem bude vyžadovat další zkoumání míry ozáření a zdravotního stavu zasažené populace.

Zdroj: World Nuclear News

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..