Středa, Leden 22

Čeká jadernou energii vzkříšení, nebo další smrt? – New York Times

Bez jádra se dnes již neobejdeme, například radioizotopy jsou nedílnou součástí moderního lékařství. Avšak rentabilita jaderných elektráren je stále otevřenou otázkou. Zdroj: http://solutions.bv.com
Bez jádra se dnes již neobejdeme, například radioizotopy jsou nedílnou součástí moderního lékařství. Avšak rentabilita jaderných elektráren je stále otevřenou otázkou. Zdroj: http://solutions.bv.com

Před loňskou nehodou v japonské Fukušimě mluvili mnozí více či méně zasvěcení o takzvané „jaderné renesanci“ – počátku nové éry jaderného průmyslu, jeho obnově po stagnaci, způsobené nehodami v Černobylu a Three Miles Island. V plánu bylo mnoho nových projektů, včetně českého Temelína, velký rozmach jádra začal v asijských zemích. Události v Japonsku však nad tímto scénářem vznesly tučný otazník, začala diskuze o tom, zda výhody jádra, kterými je levný provoz a produkce minimálního množství skleníkových plynů, skutečně převažují investiční a bezpečnostní rizika. Jednoznačná odpověď, zdá se, neexistuje. Uvádíme překlad článku z amerického listu New York Times, napsaný u příležitosti březnového výročí havárie JE Three Mile Island.

Jaderná energie zažívá zvláštní období. Ani neupadá, ani nevzkvétá.

Senátor Lamar Alexander, republikán z Tennessee, který dříve volal po postavení 100 nových reaktorů během příštích několika let, popsal na březnové konferenci energetických a průmyslových odborníků současné vyhlídky jaderného průmyslu, které jsou podle něj dosti skromné. Říká, že jsme se probudili z dlouho propagované „nukleární renesance“ a nastalo „uvědomění si rizik jádra“. Toto probuzení má cenu minimálně 30 miliard dolarů.

Alexander promlouval ke konferenci svolané k 33. výročí nehody v jaderné elektrárně Three Mile Island (považované za druhou největší jadernou havárii po Černobylu, více zde). Zároveň ale proběhla pár týdnů poté, co americká Národní regulační komise po více než třiceti let vydala povolení ke stavbě nového reaktoru. Elektrárně Vogtle (poblíž Augusty v Georgii) přibude třetí a čtvrtý blok (zde fotografie ze stavby).

Ty budou stát 14 miliard dolarů, pokud vše půjde podle plánu, a více, pokud ne. Několik dní po senátorově projevu komise schválila stavbu dalších dvou reaktorů v Jižní Karolíně. Jejich cena bude zhruba stejná. Několik dalších společností již vynakládá stamilióny dolarů do plánování dalších bloků, na jejichž stavbu možná dojde a možná ne.

Jaderný průmysl v poslední době dostal tři velké rány: havárii ve Fukušimě v březnu 2011, výjimečně nízkou cenu zemního plynu a hospodářskou recesi. Všechny tyto okolnosti zahnaly hlad po jaderné energii a desítky projektů zůstaly jen na papíře. Nicméně v éře strachu z globálního oteplování zůstala podpora dostatečná k tomu, aby se jaderná energie stále držela pomyslného stébla.

Minulý měsíc vyšla kniha The Doomsday machine, jejíž autoři Martin Cohen a Andrew McKillop si kladou za cíl popsat odvrácené stránky jaderné energetiky a polemizují s všeobecným přesvědčením, že jde o nejekologičtější zdroj dnešní doby. Mimo jiné uvádějí, že „…i když poznatky o globálním oteplování nejsou výmyslem jaderné lobby, nic jí nemůže hrát do karet lépe“. Americký jaderný průmysl totiž hájí vysoké náklady, počáteční investice a bezpečnostní rizika tím, že ve Spojených státech je právě jádro s přehledem největším zdrojem bezuhlíkové energie. Jaderné korporace také nedávno zahájily reklamní kampaň, která má vylepšit jejích obraz v očích americké veřejnosti.

Podle autorů The Doomsday Machine „…téměř v každé zemi politici – obvykle z důvodů naprosto nesouvisejících se schopností vyrábět elektřinu – podporují jadernou energii“.

Toto tvrzení je nejspíš trochu přehnané, neboť například Japonsko po havárii na třech reaktorech v elektrárně Fukušima-Daiči zastavilo provoz 54% reaktorů. Německo slibuje, že v blízké budoucnosti zavře všechny jaderné elektrárny. Na druhou stranu v Číně a Indii stále roste již tak enormní spotřeba energie, tyto dvě země proto bez ohledu na japonské události plánují další rozsáhlé jaderné projekty (ač čínská vláda dočasně pozastavila výdej nových licencí a oznámila, že hodlá změnit strukturu kontrolních orgánů).

Paradoxně japonská katastrofa se stala v některých částech světa záminkou pro výstavbu nových bloků, které mají být bezpečnější. Například reaktory v Georgii a Jižní Karolíně budou typu AP-1000. Chladicí systém tohoto sytému z dílny Westinghouse (nabízí jej i v temelínském tendru, pozn. Atominfo.cz) spoléhá na přírodní síly jako gravitace, vypařování a konvekční proudění. K chlazení tak není třeba pump poháněných elektřinou, která například během Fukušimské havárie prostě nebyla k dispozici, neboť zemětřesení a vlna tsunami smetly záložní dieselové generátory.

Na stejné konferenci, kterou oslovil senátor Alexander, vystoupil také Jim Ferland, dnes už bývalý prezident americké sekce Westinghouse. O Fukušimě řekl, že „…pokud by tam byl typ AP1000, nebylo by dnes o čem mluvit. Elektrárna by byla v běžném provozu“. General Electric, která navrhovala reaktory používané společností Tokyo Electric Power ve Fukušimě, se ohledně designu nových „pasivně bezpečných“ reaktorů vyjádřila podobně.

Pokud by se všechny 104 americké reaktory, které byly až na jeden dokončeny v osmdesátých letech, vyměnily, přišlo by na jejich místo vybavení s menším množstvím pohyblivých součástí a s menším rizikem nehody. Jenže výměna je příliš drahá kvůli velké konkurenci ze strany ostatních zdrojů.

V USA jaderná energie klopýtá alespoň trochu vpřed díky energetické politice omezené diverzity, kterou prezident Obama převzal jako svou strategii po svém republikánském předchůdci. Státní záruky na půjčky a daňové úlevy na stavbu nových reaktorů, zavedené kabinetem George W. Bushe, jsou v přízni i v Obamově Bílém domě. Ale tato politika, zvaná také „all of this above“ („vše výše uvedené“ – míněny různé energetické zdroje) znamená rovněž podporu sluneční a větrné energie, těžby ropy a zemního plynu, zejména získávání plynu z břidlicových skal metodou hydraulické frakturace. (o vlivu cen břidlicového plynu na jádro více zde, pozn. Atominfo.cz)

Fracking, jak je tato metoda známá, udělal z plynu mocného soupeře atomu. Plyn je oceňován v jednotkách milion B.T.U, což je množství potřebné k získání zhruba 150 kWh, tedy energie spotřebované malým domkem za jeden týden.

Když milion B.T.U. zemního plynu stál 14 milionů dolarů, vyšla cena paliva, potřebného k získání jedné kilowatthodiny, na 9 centů. Dnes, když milion B.T.U. plynu stojí 3 miliony dolarů, vyjde palivo na jednu kilowatthodinu na 2 centy. To sice stále není dost málo na to, aby se investorům vyplatilo postavit nové plynové elektrárny, nicméně tato cena velmi významně snižuje atraktivitu bezuhlíkatých zdrojů.

Ekonomická soutěž zdrojů má však i další účastníky, například nové typy jaderných reaktorů. Americké Ministerstvo energetiky nedávno oznámilo, že zvažuje uvolnění 450 milionů dolarů na vývoj „malých modulárních reaktorů“. Tyto reaktory by mohly zásobovat energií třeba menší město. Většina z takových projektů však nikdy nedojde až do stadia komerčního provozu a vláda je sponzoruje všechny.

Fukušimská nehoda zase podkopla nohy stavbě nových velkých elektráren. „Vypadá to, že pokaždé, kdy se něco stane, prognostici vždy řeknou, že jaderný průmysl tady končí,“ řekl William D. Magwood IV, jeden z pěti členů Národní regulační komise, který rovněž dříve pracoval pro ministra energetiky jako asistent pro podporu jaderné energie.

Bart Gordon, dříve demokratický poslanec za Tennessee a člen poslaneckého Výboru pro vědu, vesmír a technologie, například uvedl, že fukušimská nehoda způsobila škody na životním prostředí a tím učinila „otázku podpory jádra politicky mnohem citlivější“ (míněn zřejmě fakt, že obvykle je jádro považováno za ekologický zdroj, Atominfo.cz).

Fukušima například zastavila rozšíření projektu v jižním Texasu. Tento a tři další projekty Ministerstvo energetiky vybralo jako hlavní kandidáty, kterým by mohlo ručit za úvěr. Jenže tento projekt se dostal do potíží již před březnem 2011, protože od něj odstoupil důležitý partner. Náhradním partnerem měla být Tokyo Electric Power Company, která si však z pochopitelných důvodů – je provozovatelem JE Fukušima – rozhodně nemůže dovolit nyní investovat do dalších reaktorů v zahraničí.

Dalším již asi neuskutečnitelným projektem je elektrárna Calvert Cliffs 3. Ten by měl být vybudován 40 mil jižně od Washingtonu, jenže v tržním prostředí, kde diktuje cenu zemní plyn, je nyní i pro Ministerstvo energetiky vyhlídka státní záruky příliš skeptická.

Magwood uvedl, že situace s propadem není tak alarmující, protože „(jaderná) renesance“ nikdy nebyla tak velká, jak mnozí předpokládali. Podle jeho počtů bylo v roce 2008 z asi 23 diskutovaných projektů pouze 12 takových, které se dočkaly dalšího rozvoje. Z nich 10 nečelilo žádným licenčním nebo technickým překážkám, ale jen 5 z nich mělo transparentní financování. V první vlně tak zůstaly tehdy tři projekty, nyní jsou to dva – reaktory na Vogtle a elektrárně v Jižní Karolíně.

Podle Ferlanda postavit reaktor typu AP-1000 bude v Americe snazší díky zkušenostem, které Američané získali při jeho stavbě v Číně, kde získal povolení dříve, než doma. Stalo se například, že technici při manipulaci ohnuli součástku více, než bylo nutné, a způsobili tak dvoutýdenní zpoždění ve stavbě. To se podle Ferlanda už v Georgii ani v Jižní Karolíně nestane. Podobné poučné lekce, jako třeba jak pokládat kabely, aby nezabíraly místo potřebné pro další součástky, totiž stále přibývají.

Přes všechny problémy je tak i stavba pouhých dvou nových reaktorů v USA pro americký jaderný průmysl zásadním krokem vpřed.

Zdroj: New York Times, autor: Matthew L. Wald

Odkaz na původní článek: zde

Více o knize The Doomsday Machine: zde, článek od jednoho z autorů zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..