Čtvrtek, Květen 23

Václav Bartuška v online rozhovoru na Patria.cz: Žádný z uchazečů mě nepřesvědčil, že dokáže dostavět Temelín včas

Václav Bartuška, čerstvě (v lednu) potvrzený vládní zmocněnec pro dostavbu JE Temelín a vyslanec pro jadernou bezpečnost. Zdroj: Ekonom

Bartuška: ekonomika projektu je nejdůležitější

Dosud žádný z tří uchazečů o dostavbu jaderné elektrárny Temelín nepřesvědčil velvyslance ČR pro energetickou bezpečnost a vládního zmocněnce pro dostavbu Temelína Václava Bartušku o schopnosti postavit Temelín v termínu a za cenu, která bude ve smlouvě. Uvedl to v on-line rozhovoru na Patria.cz

„Objel jsem všechny stavby reaktorů třetí generace všech tří uchazečů a vím o potížích tohoto odvětví docela dost,“ dodal Bartuška.

Aktualizovaná energetická koncepce ČR nemá podle středečních slov ministra průmyslu a obchodu Kuby počítat s výrazným růstem podílu jaderné energetiky. Hotova má být do poloviny roku. „Těžko dělat plány na 50 let dopředu, když nevíme, co bude s Evropou za několik let. Za reálné považuji mít plán na 10 až 15 let, na roky další pak několik scénářů, protože Evropa se může posunout zcela protichůdnými směry,“ podotkl k obsahu energetické koncepce Václav Bartuška a k cestě Evropy buď k deindustrializaci (a tedy k chudobě) nebo k udržení konkurenceschopnosti ve světě.

„Klíčová bude role výzkumu a vývoje a zcela kardinální roli sehraje skladování elektřiny. Pokud najdeme způsob, jak ve velkém ukládat a následně čerpat elektřinu, bude mnohé jinak a obnovitelné zdroje se stanou základem evropské energetiky. Pokud tento problém nevyřešíme, a vzpírá se naší vědě už více než sto let, budou ‚klasické zdroje‘, tedy spalující fosilní palivo a jádro, hrát stále základní roli,“ poznamenal Bartuška.

Na scénářích, které MPO loni připravilo Bartuška oceňuje serióznost, s jakou vzaly oficiální energetické cíle EU. „Když si totiž dáte dohromady veškeré požadavky na elektroenergetiku v EU, počínaje emisními povolenkami a cíli pro obnovitelné zdroje energie, přes požadavek na ´dostupnou´ cenu až po snahu nemít elektrárny pokud možno nikde, kde žijí lidé – pardon, voliči – zjistíte, že jde o kvadraturu kruhu,“ upozornil Bartuška v rozhovoru na Patria.cz. Teprve po dokončení bloků 3 a 4 v Temelíně vidí realisticky pátý blok v jaderné elektrárně Dukovany.

Naposledy v minulém týdnu zčeřilo zpravodajství prohlášení eurokomisaře pro energetiku Günthera Öttingera, který by rád posunul rozhodovací kompetence nad jaderným mixem jednotlivých členských zemí na úroveň Rady EU a Evropského parlamentu. „Samostatnost v rozhodování zatím máme a nevidím důvod se jí vzdávat. Až Evropa vyřeší ten drobný problém s finančním sektorem a společnou měnou, pojďme se bavit, jakou další pravomoc jí dát. Zatím ale nevidím konec eurokrize, nejsem přesvědčen, že jsme na evropské úrovni schopni řešit takto složité problémy. Národní státy, se všemi svými omezeními, umí být mnohem akčnější,“ poznamenal s nadsázkou i vážností Bartuška s tím, že rozhodnutí o dostavbě Temelína padne v Praze, nikoli v Berlíně či Bruselu.

Jako hlavní kritérium zdůrazňuje ekonomická čísla projektu. „Všem třem uchazečům říkáme jasně, že se nakonec můžeme rozhodnout nestavět, pokud nebude ekonomika projektu dávat smysl. Na druhou stranu, zatím jsou jaderné elektrárny v dlouhodobém horizontu velmi výhodné,“ uvedl vládní zmocněnec.

EU je špatná v elektroenergetice, ale dobrá v ropě a plynu

V energetické politice EU, někdy budící představu chaosu, vidí Bartuška několik zcela protichůdných tlaků, jejichž výsledkem je znejistěné investiční prostředí. „Jediné, do čeho se vyplatí dnes investovat, jsou subvencované obnovitelné zdroje. Což může být dobrý doplněk energetického mixu, ale zatím nic víc,“ uvedl k jednomu z dopadů takového prostředí.

Německo si podle Bartušky nese historické důsledky předchozího rozdělení země, na jedné straně se dle něj stalo módní na „Německo nadávat“, na druhé straně ale právě ono může být barometrem a testem pro zbytek Evropy, kam jsme, či nejsme, v energetice schopni se posunout.

„V Německu chybí propojení sever-jih, protože v době dvojstátí nebylo zapotřebí drátů přes hranici Východu a Západu. A postavit tyto chybějící dráty dnes je velmi složité. Stalo se módním poukazovat na chyby Německa. Ale ten klíčový problém své elektroenergetiky sdílí Německo s námi všemi ostatními. Dnes v Evropě už skoro nic nepostavíte. Povolovací procesy pro elektrárny jsou okolo osmi let, pro přenosové linky vysokého napětí od deseti let výše,“ upozornil Bartuška.

Ohledně dopadů na českou energetiku přitom vyzývá, abychom cestu, jakou si zvolilo Německo, nepřeceňovali. V současnosti používá jádro 14 z 27 členských zemí Unie, i bez Německa jich bude 13. „Znám hodně firem v energetice a ČEPS patří rozhodně k těm dobrým, profesionálně vedeným. Podotýkám, že je 100% vlastněna českým státem. Ne vše státní je nutně špatné,“ poznamenal pak Bartuška směrem k české přenosové soustavě.

Stranou rozhovoru nezůstala vedle elektřiny ani oblast plynu a ropy. Stalo se pomalu koloritem, že v dobách největších mrazů, topné sezóny a nejvyšších nároků na dovoz plynu a dalších paliv dodávky, zejména z východu, váznou. Co tedy udělal pro zvýšení naší soběstačnosti? „Skrze NordStream se nám podařilo, že zůstáváme na tranzitním plynovodu pro Německo. Projekt je od Baltu propojen s páteřním plynovodem Megal přes plynovody Opal a Gazelle, přičemž ten druhý jde přes naše území. Pro Slovensko a především pro Ukrajinu je pak NordStream špatná zpráva. Slovenska je mi líto. Celkově v ropě a plynu má smysl především budovat přeshraniční propojení, takzvané interkonektory, mezi členskými státy Evropské unie. Ať už si o EU myslíme cokoli, je stále ještě největším ekonomickým celkem světa s 500 miliony zákazníků. Zatím si každý rozmyslí, pustit se s ní do sporu. Naopak ´přidusit´ jednu či vícero menších zemí a to obzvlášť v chudší části Unie nemusí dělat dodavatelům vrásky. Takže jak jsem skeptický k roli EU v elektroenergetice, tak si myslím, že v ropě a plynu může mít velmi pozitivní význam,“ poznamenal Bartuška.

Největší problém dnešní energetiky – skladování elektřiny

Za zcela zásadní a zlomové pro budoucnost elektroenergetiky nejen v Evropě, ale v celém světě, považuje Bartuška skladování elektřiny. „V této chvíli vím o zhruba 40 projektech ukládání elektřiny: od stlačeného vzduchu přes vodík po tavené soli, vodní čerpadla až po jakési ´obří monočlánky´. Jediné zatím skutečně fungující jsou přečerpávací vodní elektrárny. Předpokládám, že většina z těchto projektů bude slepou uličkou, ale nevím, které to budou a jeden či dva mohou být trefou do černého, která změní vše. Tím, že se pohybuji v tomto prostředí a sleduji neustálý proud zveřejňování ´průlomových výsledků´, nejčastěji v týdnech před tím, než se rozdělují granty na další období, mám v sobě jistou míru skepse. Na druhou stranu, skladování elektřiny v malých objemech prošlo za posledních dvacet let obrovskou proměnou, takže jsem opatrným optimistou,“ odhadl další vývoj Bartuška.

Za hlavní problém jaderné energetiky v Evropě Bartuška nepovažuje často omílané Německo, ale celkový propad technické vzdělanosti na starém kontinentě. „Používáme stále více ´udělátek´, kterým rozumí stále méně a méně lidí. Klesá celkové technické povědomí ve společnosti. Nejde jen o snižující se počet lidí, kteří studují technické obory, ne každý musí být inženýr. Klesá i obecná technická zdatnost. Dnešní přístroje se neopravují, jen se jim vyměňují celé kusy (auta) nebo se rovnou mění celé (elektronika). Obávám se, že tento trend je dlouhodobý a bude se prohlubovat. Vzdorovat mu je zároveň i největší výzva všech technických oborů, nejen energetiky,“ upozornil Bartuška. To je podle něj logický důvod, proč se pak některé technologie stávají pro část veřejnosti podivné, případně rovnou zavrženíhodné.

„Vedle atomu je to dnes v Evropě například genetická modifikace rostlin, což považuju za naprostý výsměch zdravému rozumu. Přednáším dějiny a rád studentům ukazuju trávu a z ní vyšlechtěné obilí. Je mezi nimi zhruba deset tisíc let, tedy přibližně čtyři sta lidských generací. Vesměs velmi hladových, když na začátku nebyly žádné pokusy, ale prostá snaha přežít. Lidé jedli všechno, i trávu. Dnes jsme bohatí, zlenivělí a leckdy i poněkud zblblí. Vím, že je to častá narážka, ale přečtěte si něco o posledním století Západní říše římské. Lidé, neochotní bojovat za svou svobodu, nemají v tomto světě dlouhodobě šanci,“ vyzval k zamyšlení Bartuška.

Například Čína, která jadernou energetiku zatím ještě nevyváží, ji staví doma. „Myslím, že do deseti let bude nabízet své vlastní reaktory na export a bude je, stejně jako své další nabídky, doplňovat velmi zajímavým balíkem půjček a doplňujících výměnných obchodů. Pro řadu zemí světa to bude velmi lákavé,“ doplnil Bartuška.

2 Comments

  • Frantisek Heczko

    musím zareagovat stejně jak na ceskapozice.cz:

    Jen trouba kupuje jaderný blok podle již pracujícího

    Je fakt, že i něco podobného jsem viděl. Bylo to v Pakistánu na JE Chasma. Tam Číňané postavili to, co už v Číně běželo. Dokonce „opráskli“ i protokoly z čínského fungujícího bloku a jenom je podepsala jiná sestava lidí. Když jsem chtěl naměřená data ze zkoušek jako důkazy, málem mě zbili, přestože jsem byl členem mezinárodního týmu IAEA.
    Takovou elektrárnu nechci. Od okamžiku rozhodnutí o dodavateli (hlavně rozhodnutí o typu jaderného ostrova) do vyvedení bloku na plný výkon uběhne nejméně 8 až 10 let. Já, jako občan, chci, aby se v nových jaderných blocích projevily, ve většině, ještě i další poznatky nasbírané z již provozovaných bloků. Nikoliv v duchu přeprojektování všeho možného jak tomu bylo u ETE 1,2 (i to se zvládlo), ale zapracování nových poznatků do DNA jaderného bloku, který pojede v Česku, pevně věřím, dalších 60 let.
    Ani jeden z uchazečů trouba není. Všichni nabízí logické technické pokračování technologií, které jsou provozem ověřené a na vynikající technické úrovni. Řada odborníků v ČEZ a v organizacích kolem ČEZ, které se našem jaderném programu podílejí již desítky let, taky nejsou troubové. Dopadne to jako vždy, dodělávání a dolaďování tak složitých technologií budou mít v ruce naši inženýři a odborníci a ti si tím budou umět poradit. Máme na co navázat a máme být na co hrdí. Kdo nemá na co navázat a nezná, může trouba být.
    A nebojím se ani o financování této stavby, daleko větší brzdy budou na politickém jevišti, ekologickém jevišti a všude jinde, kde se dá jedním broukem nebo vážkou zvrátit rozumnou energetickou cestu Česka a ještě se zviditelnit. Roky to všude hlásám, že Temelín nebude dostavovat ČEZ sám a tak to bude. ČEZ bude zájemce o podíl nebo spolufinancování jednou ještě odhánět.
    To že Beneš z ČEZ, zmocněnec Bartuška nebo vláda uvidí jeden z nabízených bloků v provozu má asi takovou cenu, jako kdybych já stál s dalekohledem u Bajkonuru nebo Kennedyho mysu a podle startu rakety se rozhodoval, kterou raketu nebo raketoplán si v Česku pořídíme. Je to totálně matoucí a směšný požadavek. Takto se u tak složitých technologií nerozhoduje, a pokud ano, tak to dělají ti, kteří nemají zkušenosti, invenci a potenciál, aby si s takovou technologii poradili. A to v Česku ještě neplatí.

    • Dobrý den, prosím o zaslání kontaktu na pana inženýra F.Heczka, rád bych s ním konzultoval problematiku SKŘ pro jaderné elektrárny.
      S pozdravem,
      Ing. Zdeněk Buchta
      ZATa.s.
      mob.736 519 290

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..