Sobota, Srpen 24

Německo: jaderné koncerny versus vláda

Německý energetický mix z roku 2006 (převzato z webu německé vlády, podle novějších, ale méně autoritativních zdrojů se příliš nezměnil). Jak je vidět, jaderná energie není ve Spolkové republice ani první, ani druhou nejdůležitější položkou. Není pochyb, že je země schopna se jaderných kapacit vzdát a nahradit je něčím jiným, aniž by si tím způsobila větší problémy s dodávkami elektřiny, otázkou je, za jakou cenu.

Německý atomový průmysl hodlá stát žalovat o několik miliard eur kvůli rozhodnutí spolkové vlády ukončit výrobu elektrické energie z jádra.

Rozhodnutí německé vlády o kompletním ukončení výroby elektrické energie z jádra do roku 2022 se neustále setkává s různými reakcemi, jak u obyvatelstva, tak i v oblasti hospodářství. Odpůrci atomové energie jásají a oslavují tento krok jako jediný možný z pohledu životního prostředí a bezpečnosti. Vedle této skupiny se již před nějakou dobou vytvořila skupina jiná, a sice skupina odpůrců nebo alespoň silných kritiků výroby z alternativních zdrojů, kteří argumentují podobným způsobem, tedy negativními vlivy nových technologií na lidské zdraví, na vzhled přírody, na životní prostředí při výrobě alternativních zařízení a podobně.

Zajímavé přitom je, že velká většina těchto lidí dříve patřila – nebo ještě patří – k odpůrcům energie atomové. Postupným budováním větrných a solárních parků, zejména na severu Německa, se z nich však stali odpůrci i těchto zařízení. Jen pro doplnění musím uvést, že aktivisté proti alternativním zdrojům nejsou pouze v Německu, naopak, například „Evropská platforma proti větrným elektrárnám“ sdružuje desítky tisíc členů ve 22 zemích našeho kontinentu.

Šťastní se napakují

Rovněž v rámci německého hospodářství se názory a postoje vůči novému trendu i nadále rozcházejí. Zástupci strojírenské a stavební výroby jakož i ostatní firmy podílející se na výrobě alternativních zařízení nebo na produkci jejich komponentů vidí v této situaci obrovskou šanci na další rozvoj aktivit a na vznik úplně nových potřeb. Uvědomují si, že ukončení výroby energie z jádra jejich – mnohdy energeticky vysoce náročné – provozy zákonitě prodraží, i když momentálně nikdo, ani německá vláda ani odborníci nejsou schopni ani přibližně spočítat, jaký konkrétní dopad sebou tento krok přinese. Avšak zároveň vycházejí z toho, že nově vznikající obory popřípadě další rozvoj oborů stávajících jim tyto ztráty více než nahradí.

Je možno konstatovat, že tato jejich očekávání jsou oprávněná, když si uvědomíme, co všechno bude Německo při přechodu na alternativní zdroje potřebovat – například 3500 kilometrů nových dálkových vedení, nové plynové a paroplynové elektrárny, obrovské větrné a solární parky a podobně. To všechno bude mít za následek vznik velkého, nového pohonu německého hospodářství.

Potrefení jednoznačně ztratí

Vedle této skupiny však existuje skupina jiná, kterou by bylo možno nazvat „postiženými“, to znamená samotní výrobci jaderné energie: německé společnosti RWE, E.on a EnBW a švédský koncern Vattenfall s aktivitami v Německu. Tyto energetické koncerny ukončením výroby z jádra – alespoň na počátku nové éry – jednoznačně ztrácejí, a to hned z několika pohledů.

Zákonem vlády červeno-zelené koalice z roku 2000 o ukončení výroby jaderné energie a ujednáním z tohoto zákona vyplývajícím dostali jmenovaní výrobci energie příslib o „zbytkových množstvích“ energie vyrobené z jádra na dobu 32 let. Tato zbytková množství při ukončení k roku 2022 nebudou výrobci schopni spotřebovat ani jinak uplatnit na trhu, čímž utrpí velké ztráty.

Kromě toho v létě 2010, tedy necelý rok před současným rozhodnutím, rozhodla německá vláda o prodloužení provozu stávajících jaderných elektráren v průměru o dvanáct let, čímž korigovala výše zmíněný zákon z roku 2000. Výrobci jaderné energie na základě toho investovali několik stovek milionů eur do moderních zabezpečovacích technologií jednotlivých elektráren, popřípadě do naplnění reaktorů novými jadernými elementy. Při předčasném ukončení provozu budou investované prostředky znehodnoceny. Na následné ochlazení elementů budou elektrárny potřebovat několik let, což bude vyžadovat nasazení personálu a techniky v hodnotě 100 milionů eur ročně.

A konečně do třetice – v rámci výše uvedeného rozhodnutí z léta 2010 o prodloužení provozu byla vládou stanovena dodatečná daň pro výrobce jaderné energie, takzvaná „daň na jaderné elementy“, z níž měl být financován urychlený rozvoj alternativních technologií. Přestože bylo rozhodnuto o ukončení výroby z jádra, tato daň i nadále platí a dodatečně zatěžuje výrobce jaderné energie.

Akutní nebezpeční nehrozí

Všechny popsané skutečnosti a události vedly k tomu, že se uvedení výrobci rozhodli postavit negativní situaci a zažalovat německou vládu u ústavního soudu na náhradu škody ve výši několika miliard eur. Za tímto účelem byly angažovány největší a nejrenomovanější právní kanceláře, jež mají za úkol podrobně analyzovat postup německé vlády z pohledu zákonů a připravit žalobu. Žaloba se má opírat v první řadě o dva základní pilíře, a to o ochranu vlastnictví koncernů před ztrátou nebo zničením (v tomto případě uvedená zbytková množství, která nebudou spotřebována) a dále o zásadu svobodné volby podnikání (ukončení výroby z jádra na území Německa). Vedle toho má být soudně napadena i ona zmíněná daň z jaderných elementů.

Hlavním argumentem právních zástupců koncernů v této situaci je tvrzení, že dřívější ukončení provozu atomových elektráren by bylo z legislativního pohledu oprávněné pouze tehdy, jednalo-li by se o „stav akutního ohrožení obyvatelstva a životního prostředí“. Vládou ustanovená komise pro bezpečnost atomových reaktorů v Německu však tento stav ohrožení nezjistila, což podporuje argumentaci energetických koncernů. Další pohnutku k žalobě představuje podle vyjádření koncernů i německý akciový zákon, který jim ukládá ochranu zájmů akcionářů jako jednu z hlavních priorit.

Je velice těžké odhadnout, jakým způsobem bude nastalá situace vyřešena a do jaké míry má plánovaná žaloba naději na úspěch. Dochází zde totiž ke střetu dvou světů: státu jako tvůrce zákonů a zároveň jejich ochránce na jedné straně a ekonomických subjektů vycházejících ze zákonů a snažících se je dodržovat na straně druhé. Švédskému akciovému zákonu podléhající koncern Vattenfall dokonce zvažuje – v případě neúspěchu v Německu – soudní žalobu na mezinárodní úrovni. Ta by měla posoudit, do jaké míry německou vládou vynucené ukončení aktivit koncernu na německém území porušuje mezinárodní zákony. Jasné však je, že soudní proces bude trvat několik let a jeho konec bude přesahovat legislativní periodu současné vlády. Je tedy s největší pravděpodobností možné vycházet z toho, že konečné rozhodnutí padne při úplně jiné politické konstelaci v Německu.

Zdroj: Česká pozice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..