Pátek, Září 21

Jihoafrická republika: válka o ceny

JAR má nasvém území jedinou jadernou elektrárnu afrického kontinentu a zároveň největší ambice, co se jaderné energetiky týče. Nyní se snaží hrát na strunu vnitřních problémů potenciálních dodavatelů a levnějších nabídek z Asie a získat tak pro sebe co nejvýhodnější nabídku.
JAR má nasvém území jedinou jadernou elektrárnu afrického kontinentu a zároveň největší ambice, co se jaderné energetiky týče. Nyní se snaží hrát na strunu vnitřních problémů potenciálních dodavatelů a levnějších nabídek z Asie a získat tak pro sebe co nejvýhodnější nabídku.

Jihoafrická republika nevylučuje, že opráší plány na výstavbu jaderných elektráren, které vláda kvůli světové ekonomické krizi odložila na neurčito. Není však ochotna akceptovat předkrizové nabídky od Westinghouse a Arevy, především kvůli vysokým cenám. Poslední dění kolem tamního jaderného tendru je velmi zajímavé, neboť do něj značný rozruch vnesl vstup asijských společností do hry.

Nižší generace zase zvedá hlavu

Američané a Francouzi se dlouhou dobu cítili v JAR bezpečně, plně přesvědčeni, že všechny dlouhodobé jaderné zakázky, které vláda hodlá vypsat, (což má být až 20 nových bloků) výhradně mezi sebou.

V první fázi se Arevě a Westinghouse pokoušel konkurovat Atomstrojexport, Rusy však nepustili do tendru na první dva bloky s tím, že k jejich nabídce se vrátí po prvních jednáních s Američany a Francouzi.

Nyní se však všechno mění. Události ve Spojených arabských emirátech, kde technologicky velmi vyspělý, ale příliš těžkopádný projekt EPR-1600 prohrál jihokorejskému APR-1400. Daly tak za pravdu těm analytikům, kteří předpovídali novou vlnu zájmu o reaktory druhé generace, které nejsou tak moderní, ale zato podstatně lacinější.

Novými dodavateli reaktorových technologií pro JAR se tak mohou stát Jižní Korea a Čína. Asijské firmy jsou ochotny nabízet i projekty, klasifikované jako generace II+. Jedná se o exportní modifikace reaktorů APR-1400 a CPR-1000.

Pro jihoafrickou vládu mají čínské a korejské reaktory dvě hlavní výhody ve srovnání s technologicky vyspělejšími AP-1000 a EPR-1600. Zaprvé (mnohem podstatnější), je to významně nižší cena. Zadruhé (méně podstatné, ale také významné) velké množství letitých zkušeností s provozem bloků druhé generace. Pokud se země rozhodne postavit APR-1400 nebo CPR-1000, rozhodně jí nebudou scházet poradci, kteří budou umět zacházet s těmito systémy efektivně a úsporně, zatímco u reaktorů třetí generace lze čekat, že zkušení inženýři budou žádaní především ve svých domovinách.

      Války klonů

Nápad vrátit se ke druhé generaci se v Jižní Africe neobjevuje poprvé. Ještě před krizí se odpovědné osoby jihoafrického jádra obrátily na Arevu se žádostí připravit pro jihoafrické podmínky projekt RSA-1000 (původně CPR-1000). Z různých důvodů Areva nedovedla tuto práci do konce a do tendru jde znovu s EPR systémem.

Podle čínských údajů je celková cena čínských reaktorů více než dvakrát nižší, než cena AP-1000 nebo EPR-1600. Kromě mnoha pozitiv však čínské technologie oplývají řadou nedostatků.

Například na rozdíl od západních bloků vyžadují reaktory z Říše středu poměrně velké zakázané zóny okolo elektráren. Předpisy EUR, podle kterých staví evropští dodavatelé a Rusko, vyžadují pouze 800-metrovou zónu „okamžité evakuace“ pro případ velké jaderné havárie, zatímco v projektech Číňanů figurují daleko větší čísla.

Pro Jihoafrickou republiku tím vyvstává problém: výběr stavebních parcel pro nové jaderné elektrárny vláda prováděla podle požadavků standardů EUR. Přechod na čínské technologie automaticky povede k nutnosti přezkoumání všech územních plánů, což je náročná, dlouhodobá a drahá práce.

Jedinou výjimkou je Koebergská plošina, kde se nachází jediná jaderná elektrárna na africkém kontinentu, dokončená v roce 1976 francouzským Framatomem blahé paměti a z bezpečnostně-technologického hlediska již značně zastaralá. Poloměr zóny okamžité evakuace činí v Koebergu 5 km, zóna předběžné evakuace má poloměr 16 km.

Jihoafričané už požádali čínské jaderné korporace zdokonalit parametry projektu CPR-1000 natolik, aby šlo zónu evakuace zmenšit. Otázkou je, zda Číňané dokážou tyto modifikace udělat svépomocí a s dodržením férových pravidel hry a intelektuálního vlastnictví.

Je známou věcí, že v základech čínského jaderného programu leží projekty, které vznikly z kopírování sovětských a západních vzorů. Ač jsou tyto vzory staršího data a Číňané je neustále modifikují, je jasné, že majitelé původních koncepcí budou trpět čínské pokusy vylepšit jejich díla jen do té doby, dokud to nebude poškozovat jejich finanční zájmy.

Past na cenu

Francouzský jaderný průmysl nyní prožívá těžké období – rozbroje mezi energetiky z EDF a jadernými inženýry z Arevy jej připravily o jednotu a způsobily řadu ztrát (například prohru tendru ve Spojených arabských emirátech). O těchto problémech velmi dobře vědí všichni potenciální zákazníci, kteří se pochopitelně snaží vytěžit z vnitřních francouzských konfliktů, co se dá.

Jižní Afrika není výjimkou. Místní energetici nabídli společnosti EDF postavit v JAR společně s Číňany bloky se systémem CPR-1000. Systém CPR-1000 byl založen na kopírování francouzských technologií z dílny EDF a účast Francouzů by umožnila vyhnout se problémům okolo duševního vlastnictví. Ve společnosti EDF se jihoafrický návrh setkal s nadšením coby další možnost vyzrát na nejzákeřnějšího nepřítele, skupinu Areva. Před dalším skandálem francouzské jádro zachránil přímý zásah prezidentské administrativy – podle vládního nařízení dostala EDF zákaz prosazovat v JAR čínské technologie na účet Arevy.

Tabu na alianci EDF s Číňany má i svou druhou stránku. Francie se snaží o světovou standardizaci bezpečnostních požadavků pro jaderné energobloky na základě francouzských předpisů. Čínské klony jim nevyhovují a při prvním pohledu se může zdát zvláštní, že francouzská společnost zvažovala účast na projektu, podle kterého by ve Francii nemohl být žádný reaktor postaven. Vidina zisku však zřejmě byla silnější.

Jedna z námitek vůči CPR-1000, stejně jako vůči korejské APR-1400 a některým dalším systémům (například většině amerických reaktorů všech generací), je odborníkům dobře známa. Chybí jim takzvaná past na roztavenou aktivní zónu („past na jádro“). EPR-1600 (a obecně evropské a ruské reaktory) touto vymoženost obsahují a Francouzi se snaží prosadit povinné zařazení této poměrně drahé součásti do všech jaderných projektů, což by jejich (a obecně evropské) technologie na určitý čas zvýhodnilo. Stojí za zmínku, že Američané to například odmítají z principu a argumentují tím, že taková havarijní situace, před kterou má chránit, je vysoce nepravděpodobná (ještě nikdy k ní nedošlo), zatímco prodražení reaktoru je výrazné. Spor o past na jádro neminul ani jihoafrické zakázky a rozpoltil místní odborníky, z nichž část dává přednost projektům dražším, ale apriori bezpečnějším.

Na dění okolo účasti asijských projektů existuje i další názor, podle kterého se tímto Jihoafričané pouze snaží donutit velké západní firmy snížit ceny na své reaktory třetí generace. Francouzi na to už nepřímo reagovali s tím, že cenu EPR-1600 je možné „poněkud přizpůsobit“, nicméně lze jen těžko čekat, že Areva přistoupí na výrazné slevy – francouzský jaderný obr trvá na tom, že skutečně kvalitní jaderný blok zajišťuje trvalý zdroj energie minimálně na 60 let a smlouvání v tomto případě není vhodné.

Průběh jihoafrického tendru ukazuje nové trendy, patrné hlavně u méně rozvinutých zemí, například větší zájem o cenu zakázky. Právě do této oblasti vstupují asijští hráči, kteří technologicky zatím západním velebobrům typu Westinghouse, Areva a Atomstrojexport nemohou konkurovat.

Zdroj: AtomInfo.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.