Neděle, Únor 17

Být či nebýt? Americké reaktory neobsahují bezpečnostní prvek „past na jádro“, ruské a evropské ano

"Past na jádro" chrání před velmi nepravděpodobnou situaci, ke které však v historii už několikrát nebylo daleko. Zvyšuje ale cenu reaktoru.
„Past na jádro“ chrání před velmi nepravděpodobnou situaci, ke které však v historii už několikrát nebylo daleko. Zvyšuje ale cenu reaktoru.

Pojem „core-catcher“ se dá volně přeložit jako „past na jádro“. Jedná se o zvláštní bezpečnostní prvek jaderných reaktorů. V tendru na dostavbu JE Temelín se rozhoduje mezi třemi projekty – americkým, francouzským a česko-ruským. Dva poslední past mají, první nikoliv. Nakolik je tato okolnost důležitá pro bezpečnost, musí rozhodnout organizátoři tenderu a experti české jaderné bezpečnosti. Nedávno museli stejné dilema rozhodnout experti Spojených Arabských Emirátů.

Spojené Arabské Emiráty se staly místem střetu dvou filozofických přístupů, které jsou určující v dnešní jaderné energetice. Jsou nebo nejsou potřeba v reaktorech „pasti na jádro“? Arabští regulátoři, kteří předtím s jadernou energetikou nikdy nepřišli do bližšího styku, museli řešit zásadní otázku, svým významem srovnatelnou s Hamletovým „Být či nebýt“.

Účelem core-catcher je zachytit při havárii roztavený materiál aktivní zóny, takzvané corium, což je chemicky směs roztaveného uranu s konstrukčními materiály. Jedná se o jednu z nejhorších možných havárií v jaderné energetice. Strach z takové havárie vedl v 70. letech v USA ke vzniku takzvaného „čínského syndromu“ – společensky rozšířené představy, že k takové havárii dojde a roztavený reaktor se díky vysoké hustotě uranu protaví až na druhou stranu planety. Dostálo se tomu i ztvárnění ve stejnojmenném thrilleru. Zajímavé je, že jen několik dní po premiéře filmu došlo k havárii jaderné elektrárny na Three Mile Island, největší svého druhu v historii americké jaderné energetiky. Její průběh byl dokonce skutečně podobný scénáři „čínského syndromu“ – kvůli poruše chladicího systému se prudce zvedla teplota a část reaktoru se roztavila, ale nedostala se mimo obvod (povedlo se to však velkému množství radioaktivní vody a plynu).

Ruské a francouzské reaktory past na roztavený reaktor obsahují. Reaktory z Jižní Koreje, navržené na základě amerických projektů, a reaktory AP-1000 společnosti Westinghouse pnikoliv. Američané a následující je Korejci míní, že těleso reaktoru musí být při havárii ochlazováno zvenku a chladicí systém musí být natolik silný a spolehlivý, že stoprocentně předejde možnost, že by jádro reaktoru protavilo díru ve vnější schráně a dostalo se tak na svobodu, a této zásady se při navrhování reaktorů drží. „Never say never!“, odpovídají Francouzi a Rusové. Vylití roztaveného jádra reaktoru ven je událost skutečně velmi nepravděpodobná, ale pokud k němu přece jen dojde, je potřeba jej včas zachytit ve zvláštním pouzdře k tomu určeném.

Američtí regulátoři si nemyslí, že past na jádro jako taková je nutně zapotřebí. Člen výboru NRC (orgánu, který v USA uděluje licence na nové reaktory) George Apostolakis v červenci prohlásil, že výhody, které past skýtá, nepřevažují její vysokou cenu a řekl o ní, že je „to, čemu my říkáme „unnecessary ballast““. Jeho finský kolega Jukka Laaksonen naopak pochybuje, že lze technicky dokázat stoprocentní spolehlivost systému vnějšího chlazení a aktivně agituje pro zařazení pastí do reaktorů. Finští energetici míní, že bezpečnost jádra je důležitější, než peníze.

Jak se tento spor týká Spojených arabských emirátů, případně České republiky? Arabská vláda vybrala pro první jadernou elektrárnu v zemi korejský projekt APR-1400, který, podle americké zásady, past neobsahuje. Nyní čekají dokumenty o bezpečnosti projektu na podpis arabských regulátorů, kteří se svým rozhodnutím připojí buď k americkému, nebo k evropskému přístupu.

Alexander Uvarov, atominfo.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.