Pátek, Duben 26

Lotyšsko se neobejde bez jaderné energie

 

Hydroelektrárny vyrábějí většinu elektřiny v Lotyšsku, zdroje však pomalu vysychají. Na snímku Plyavinská vodní elektrárna.

Více než polovinu elektrické energie, kterou využívá Lotyšsko, vyrábí země na vlastních vodních elektrárnách. Zbývající podíl tvoří dovoz. Největší část dovezené energie přitom až donedávna tvořila elektřina z Litvy – z Ignalinské jaderné elektrárny. Ta však byla 1. ledna letošního roku uzavřena a její provoz zastaven.

 

Lotyšsko se neocitlo v energetické krizi jen proto, že se časově shodla s krizí ekonomickou, která vedla k prudkému snížení výroby v zemi, a tedy i spotřeby energie. Podle názoru prezidenta Lotyšské akademie věd Jurise Ekmanise je načase začít myslet na budoucnost.

„V tuto chvíli je spotřeba elektrické energie mnohem nižší kvůli krizi“, říká vědec. „Ale v energetice nelze žádná opatření udělat rychle podle potřeby – není to autoprůmysl, kde se denně na lince vyrobí stovky aut. Strategické odhady vývoje spotřeby elektřiny v Lotyšsku ukazují, že se může velmi rychle, už v nejbližší době, stát nedostatkovým zbožím“.

Po uzavření Ignalinské jaderné elektrárny

Jak zaplnit velké prázdno, které vzniklo po uzavření Ignalinské jaderné elektrárny? Profesor Lotyšské univerzity Edvins Karnitis, člen státního výboru pro veřejné služby, míní, že pro zemi bude velmi těžké a náročné opustit pozici evropského outsidera ve spotřebě elektrické energie. Na vlastní přírodní zdroje se Lotyši spoléhat nemohou: vodní jsou téměř vyčerpány a žádné jiné země ve významných množstvích nemá.

„Ve spotřebě elektřiny na hlavu obyvatelstva jsme podle evropských statistik na konci žebříčku“, říká Karnitis. „Dá se téměř s jistotou předpokládat, že jen co odezní ekonomická krize, bude spotřeba energie růst velmi rychle“.

Podle jeho mínění je tedy potřeba navýšit energetické kapacity země přinejmenším na předkrizovou úroveň. Ale jak? „Nemáme nic z toho, co je označováno jako prvotní zdroje – to, z čeho je možné vyrábět elektrickou energii. Sice se toho hodně namluví o našich zásobách dřeva, ale to stačí na „výživu“ nanejvýš několika malých měst. Víc ne“.

Pobaltské země nejsou v energetických otázkách jednotné

Bildunterschrift: Bezmála rok před odpojením posledního běžícího reaktoru Ignalinské jaderné elektrárny se řešení zdálo být nasnadě. Litva, Lotyšsko, Polsko a Estonsko se koncepčně dohodly na výstavbě nové jaderné elektrárny ve stejné oblasti – nedaleko Ignaliny. Realizace tohoto projektu, Visaginské jaderné elektrárny, měla podle přibližných propočtů stát 3 až 5 miliard eur. Spuštění je podle nejnovějších informací plánováno na rok 2018 až 2020. Polovina akcií má podle plánů připadnout strategickému investorovi. Vložit do projektu peníze jsou za těchto podmínek připraveny mnohé firmy z Velké Británie, z Německa, Francie, Švédska, Itálie a Španělska. Našel se však háček – jednání mezi hlavními účastníky projektu uvízla na mrtvém bodě. Důvodem byla především nespokojenost Lotyšů a Estonců s tím, jaká role má připadnout Litvě. Prezident Lotyšské akademie věd, zároveň také ředitel národního centra pro jadernou energetiku, Juris Ekmanis, okomentoval nastalou situaci takto:

„Elektrárna v Litvě byla původně zamýšlena jako energetická základna pro celý region. Všichni se dohodli: žádný byznys v tom nebude, je to základ naší stability. Ale jak se jednání rozjela, začalo to být stejné, jako v byznysu – všude někdo našel nějaký problém“.

Lotyšská vláda se obává toho, že Litevci vybudují svou jadernou elektrárnu na účet sousedů a pak jim budou diktovat ceny elektrické energie podle vlastního rozmaru. A elektřina v Lotyšsku už teď stojí víc, než v ostatních pobaltských zemích. „Záleží na tom, kde ten vypínač je“, vysvětluje lotyšské obavy Juris Ekmanis. „Jedna věc je, když jej máte k dispozici na svém území vy. A něco úplně jiného je, když se nachází někde daleko za hranicí Vašich kompetencí“.

Plán B

Podle Jurise Ekmanis přichází v úvahu také možnost, že by si Lotyšsko nechalo na svém území vybudovat jadernou elektrárnu nezávisle na ostatních pobaltských zemích.

„V Estonsku už vládou prošlo politické rozhodnutí postavit jadernou elektrárnu. Zda se na tom budou nějakým způsobem podílet Finové či nikoliv, je jejich věc. V Kaliningradu budou stavět vlastní jadernou elektrárnu. V Bělorusku chystají jadernou elektrárnu nedaleko litevských hranic. Když všichni ostatní kolem nás si staví vlastní elektrárny, možná bychom s tím také měli začít. Proč bychom to nemohli uvažovat jako jednu z možností?“

Kaliningradské řešení může být schůdnější

Tato možnost skutečně vypadá pro zemi zajímavě, má však jeden háček: kde vzít peníze na tak náročný projekt? Samotné Lotyšsko na něj prostředky rozhodně nemá. Vyjádřil se k tomu starosta města Rezekne Alexander Bartaševič, podle něj v tomto případě může pomoci Rusko. Řekl také, že je připraven sám vyjednávat s Rosatomem o tom, že by ruská firma postavila jadernou elektrárnu nedaleko jeho města. Bartaševič dokonce prohlásil, že najde investora z třetí země, pokud ruská strana přijme lotyšskou nabídku.

Lotyšský ministr zahraničí Aivis Ronis zase prohlásil, že kvůli průtahům a potížím při jednáních s Litvou se hodlá on a vláda více zajímat o činnost Rosatomu v pobaltském regionu, konkrétně o to, jak rychle postupuje stavba jaderné elektrárny v Kaliningradu. „Myslím, že tato elektrárna bude v provozu rychleji a pro nás je lepší koupit si v ní podíl“, prohlásil šéf lotyšského ministerstva zahraničních věcí.

Zdroj: http://www.dw-world.de/dw/article/0,,5820521,00.html

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..